Obrana Česka: průvodce od rozpočtu po hybridní hrozby

Česko na bezpečnostním rozcestí

Česká republika čelí v roce 2026 bezpečnostnímu dilematu: hybridní hrozby ze strany Ruska eskalují, NATO požaduje od spojenců výrazně vyšší obranné výdaje, ale vláda snížila rozpočet obrany o 21 miliard korun oproti plánům předchozí vlády. Spor mezi prezidentem Pavlem a premiérem Babišem o směřování bezpečnostní politiky se vyostřuje.

Poprvé od konce studené války musí Česko odpovědět na otázku, kterou tři dekády odkládalo: kolik je ochotno za vlastní bezpečnost zaplatit. Mandát náčelníka Generálního štábu Karla Řehky končí 31. srpna 2026, summit NATO v Turecku se blíží a spor o účast prezidenta na něm eskaloval až k hrozbě ústavní žalobou. Odpověď na tu otázku zatím není jasná — a čas se krátí.

Tento průvodce pokrývá pět oblastí české obrany: rozpočet a jeho kontroverzní čísla, hybridní hrozby od kyberútoků po sabotáže, modernizaci armády za stovky miliard, rostoucí obranný průmysl a lidi, kteří o tom všem rozhodují.

Kolik Česko platí za obranu — a proč se neshodnou ani dvě čísla

Rozpočet Ministerstva obrany na rok 2026 činí 154,8 miliardy Kč, tedy 1,73 % HDP. Česko ale reportuje celkové obranné výdaje 2,06 % HDP, zatímco NATO uznává pouze 1,78 %. Rozpor asi 20 miliard korun způsobují dopravní stavby, které aliance jako obranné výdaje neuznává.

Čísla kolem českého obranného rozpočtu připomínají účetní hádanku. Ministerstvo obrany hospodaří se 154,8 miliardami korun — to odpovídá 1,73 % HDP. Když se připočtou výdaje ostatních kapitol (vojenské zpravodajství, civilní ochrana, dopravní infrastruktura s vojenským využitím), Česko uvádí 2,06 % HDP. NATO ovšem uznává jen 1,78 %: asi 20 miliard korun za dopravní stavby podle metodiky aliance mezi obranné výdaje nepatří.

Podstatné je, odkud Česko přichází a kam míří. Ještě v roce 2020 šlo na obranu jen 1,19 % HDP — zhruba 72 miliard korun. Zlom přišel v roce 2024, kdy Česko poprvé dosáhlo dvouprocentního cíle (167 miliard Kč). Nová vláda Andreje Babiše ale rozpočet obrany snížila o 21 miliard oproti plánům předchozí vlády Petra Fialy.

Premiér Babiš argumentuje, že v nominálních číslech je rozpočet o 400 milionů vyšší a celkové výdaje včetně ostatních kapitol jsou výrazně vyšší než v předchozích letech. Americký velvyslanec Merrick naopak veřejně varoval, že Česko riskuje pozici mezi státy s nejnižšími výdaji v celé alianci.

Na summitu NATO v Haagu v červnu 2025 se členské státy dohodly na novém cíli: 5 % HDP na obranu a bezpečnost do roku 2035, z toho 3,5 % přímo na zbrojení. Když Česko nedosahuje ani dvou procent, cíl pěti procent působí jako sci-fi.

Srovnání se sousedy ve Visegrádské skupině je pro Česko nelichotivé. Polsko investuje 891 dolarů na obyvatele při 4,1 % HDP, Slovensko 480 dolarů a Maďarsko 416 dolarů. Česko se 574 dolary předstihuje Slovensko i Maďarsko v absolutní částce na obyvatele, ale všechny tři země se pohybují kolem dvou procent HDP — výrazně zaostává pouze za Polskem.

Prezident Petr Pavel, bývalý předseda Vojenského výboru NATO, reaguje ostře: „Kolektivní obrana by zkolabovala, kdyby všichni spojenci přistupovali k závazkům jako Česko." Spor eskaloval až k hrozbě ústavní žalobou kvůli účasti na summitu NATO v Turecku v červenci 2026, kam ho premiér Babiš nechce vzít.

Hybridní hrozby: neviditelná frontová linie

Od února 2022 do února 2026 zaznamenala Evropa více než 100 potvrzených incidentů ruských hybridních operací včetně sabotáží, žhářství a útoků na infrastrukturu. V prvním čtvrtletí roku 2026 Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) evidoval přes 70 kybernetických incidentů — nejvyšší hodnotu za poslední rok.

Válka s tanky a frontovou linií dávno neodpovídá realitě. Rusko vede proti zemím NATO takzvanou hybridní válku — kombinaci kyberútoků, sabotáží, dezinformací a diplomatického tlaku, která se pohybuje těsně pod prahem otevřeného konfliktu. Cílem není dobýt území, ale destabilizovat, vyčerpat a zastrašit.

Čísla ukazují, že nejde o teorii. Mezi únorem 2022 a únorem 2026 došlo k více než 100 potvrzeným incidentům ruských hybridních operací v Evropě, od sabotáží přes žhářství po útoky na kritickou infrastrukturu. Česko přitom není výjimka — v lednu 2026 zasáhla zemi vlna DDoS útoků proruských hacktivistů, která přispěla k tomu, že NÚKIB za první čtvrtletí roku 2026 evidoval přes 70 kybernetických incidentů. Je to nejvyšší čtvrtletní hodnota za poslední rok.

Kybernetické útoky přitom nejsou jen záležitostí serveroven a IT oddělení. Cílí na nemocnice, energetickou síť, dopravní systémy — infrastrukturu, na které závisí běžný život. Obrana proti nim vyžaduje stabilní financování, které škrty v rozpočtu komplikují. Ministr obrany Jaromír Zůna zdůrazňuje: „Klíčové jsou vojenské schopnosti, ne pouze procenta HDP." Jenže právě kybernetická obrana a ochrana kritické infrastruktury patří mezi nejnákladnější složky moderní obrany.

Modernizace armády: největší přezbrojení od roku 1989

Armáda ČR prochází historicky největší modernizací: objednáno je 246 bojových vozidel pěchoty CV90 v sedmi variantách, až 77 tanků Leopard 2A8, stíhačky F-35 páté generace a transportní letouny C-390. Celková hodnota zakázek se počítá ve stovkách miliard korun.

Česká armáda se přezbrojuje v rozsahu, jaký nemá od sametové revoluce obdoby. Zakázky za stovky miliard korun mají během příštích let proměnit zastaralé postsovětské vybavení v moderní výzbroj kompatibilní se standardy NATO.

Klíčové zakázky zahrnují 246 bojových vozidel pěchoty CV90 od švédského BAE Systems v sedmi variantách pro různé úkoly, až 77 tanků Leopard 2A8 z Německa, americké stíhačky F-35 páté generace a brazilské transportní letouny C-390. Ne vše jde podle plánu — dodávky francouzských samohybných houfnic Caesar nabírají zpoždění.

Modernizace výzbroje bez lidí ovšem nestačí. Náčelník Generálního štábu Karel Řehka to na posledním velitelském shromáždění shrnul třemi slovy: „Zrychlit, zjednodušit a přestat čekat." V rozhovoru o personálních nedostatcích armády šel ještě dál: „Nevyhneme se nějaké formě vojenské služby." Explicitně přitom odmítl návrat k povinné vojně sovětského typu — jde o moderní koncept doplnění personálu, ne o kasárenský relikt.

Armáda si je vědoma, že bez atraktivních podmínek vojáky nezíská. Nástupní plat po absolvování základní přípravy od roku 2026 činí 50 000 korun měsíčně — víc než medián mzdy v mnoha českých krajích. Do března 2026 armáda splnila dvě třetiny ročního náborového cíle, což je slušné tempo. Ministr Zůna ale přiznává: „Armáda se nedoplní jen rekrutací." Otázka nové formy branné povinnosti zůstává na stole.

Obranný průmysl: české zbrojovky ve světové lize

Český obranný průmysl zaměstnává asi 25 000 lidí s tržbami 140 miliard Kč v roce 2024 a prognózou 160–180 miliard na rok 2025. Devadesát procent produkce směřuje do zahraničí. Holding CSG uskutečnil na Euronext Amsterdam historicky největší obranné IPO.

Česko má v obranném průmyslu tradici sahající do první republiky, kdy Škodovy závody v Plzni vyzbrojovaly armády po celém světě. Dnešní obranný sektor je jiný, ale překvapivě významný. Tržby dosáhly 140 miliard korun v roce 2024 s prognózou 160 až 180 miliard na rok 2025. Sektor zaměstnává asi 25 000 lidí — to je přibližně jako celé menší okresní město.

Dominantním hráčem je Czechoslovak Group (CSG), holding zahrnující přes 100 firem a 14 000 zaměstnanců. CSG v roce 2026 vstoupil na burzu Euronext Amsterdam v rámci historicky největší prvotní veřejné nabídky akcií (IPO) v obranném sektoru. Devadesát procent české obranné produkce putuje na export, což z Česka dělá jednoho z významných evropských dodavatelů munice, raketových systémů a obrněné techniky.

Studie KPMG „Připraveni – Vize obrany Česka 2030" spočítala, že i při pouhých 2 % HDP bude v letech 2025–2030 k dispozici kumulativně přes 570 miliard korun na obranné investice. To je víc než celý roční rozpočet Ministerstva zdravotnictví. Klíčové je správné nastavení investičních priorit — a právě tady vstupuje do hry otázka, kolik z těchto peněz skutečně skončí u českých firem a kolik odteče k zahraničním dodavatelům.

Kdo rozhoduje o české bezpečnosti

O české obraně rozhoduje trojúhelník premiér–prezident–ministr obrany, kde každý prosazuje odlišnou vizi. Premiér Babiš škrtá rozpočet, prezident Pavel požaduje vyšší výdaje a ministr Zůna balancuje mezi modernizací armády a politickými tlaky.

Česká bezpečnostní politika se neodehrává ve vakuu. Za každým rozhodnutím stojí konkrétní lidé s konkrétními motivacemi — a jejich vzájemné vztahy určují, kam peníze skutečně potečou.

Andrej Babiš (premiér) prosadil snížení rozpočtu obrany a odmítá, že by Česko neplnilo závazky. Argumentuje nominálním růstem rozpočtu a celkovými výdaji včetně ostatních kapitol.

Petr Pavel (prezident, bývalý předseda Vojenského výboru NATO) je nejhlasitějším kritikem snížení rozpočtu. Hrozí ústavní žalobou kvůli sporu o účast na summitu NATO v Turecku v červenci 2026.

Jaromír Zůna (ministr obrany) je bývalý generálporučík, obranný atašé v Číně, Mongolsku a KLDR v letech 2022–2024 a absolvent National War College ve Washingtonu. Odpovídá za rozpočet i modernizaci armády.

Karel Řehka (náčelník Generálního štábu) prosazuje modernizaci a novou formu branné povinnosti. Jeho mandát končí 31. srpna 2026. Vláda vybrala jako nástupce generála Miroslava Hlaváče — proti jehož jmenování paradoxně hlasoval sám ministr Zůna.

Tento institucionální trojúhelník vytváří napětí, které přímo ovlivňuje tempo modernizace i směřování zahraničněpolitických aliancí. Zahraniční analytici z Foreign Policy Research Institute (FPRI) popisují situaci jako počínající mocenský boj.

Co to znamená pro vás

Obranná politika Česka se přímo dotýká každého občana — od výše daní přes kybernetickou bezpečnost až po energetickou odolnost země. Rozhodnutí přijatá v roce 2026 nastaví směr české bezpečnosti na příští dekádu.

Obrana není abstraktní téma pro generály a politiky. Kyberútoky v lednu 2026 zasáhly české instituce, energetická bezpečnost závisí na odolnosti infrastruktury proti sabotážím a obranné zakázky za stovky miliard korun vytvářejí pracovní místa v českých firmách. Když stát investuje do obrany, ty peníze nevymizí — obíhají ekonomikou.

Klíčové milníky roku 2026: v červenci summit NATO v Turecku (s nevyjasněnou českou účastí na prezidentské úrovni), 31. srpna konec mandátu náčelníka Řehky a nástup generála Hlaváče, a průběžně jednání o rozpočtu na rok 2027. Studie KPMG spočítala, že i při 2 % HDP bude k dispozici přes 570 miliard korun do roku 2030. Otázka nezní, jestli peníze jsou — ale jestli je politická vůle je na obranu skutečně použít.

Zajímá vás, jak by vypadala nová forma vojenské služby, o které mluví náčelník Generálního štábu? Nebo kolik z obranných zakázek za stovky miliard skutečně skončí u českých firem?