Trump zpochybnil článek 5 NATO: co to znamená pro Česko

Trump hrozí odchodem z NATO — a říká, že nepotřebuje souhlas Kongresu

Americký prezident Donald Trump 26. a 27. března 2026 opakovaně zpochybnil článek 5 Severoatlantické smlouvy — základ kolektivní obrany NATO. Důvodem je odmítnutí evropských spojenců podpořit americkou válku s Íránem. Pro Česko, které je v alianci 27 let a jehož obrana stojí na amerických zárukách, jde o zásadní otázku.

„Státy NATO neudělaly absolutně nic, aby pomohly s šíleným, nyní vojensky zničeným Íránem. Spojené státy od NATO nic nepotřebují, ale nikdy nezapomenou na tento velmi důležitý okamžik," napsal Trump 26. března na Truth Social. O den později na investičním fóru v Miami přitvrdil: „Proč bychom tam pro ně byli, když oni tam nejsou pro nás? K tomu nepotřebuji Kongres."

Na palubě Air Force One byl Trump dotázán, zda USA stále plně podporují článek 5. Odpověděl vyhýbavě: „Záleží na tom, jak ho definujete. Existuje mnoho definic článku 5." Není to poprvé — už v roce 2017 jako jediný americký prezident od založení NATO explicitně nepotvrdil článek 5 při inauguraci nového sídla aliance. Na summitu v Haagu v červnu 2025 řekl totéž: „Záleží na definici."

Co je článek 5 a proč se nevztahuje na válku s Íránem

Článek 5 Severoatlantické smlouvy stanoví, že ozbrojený útok proti jednomu členovi bude považován za útok proti všem. Je vázán na článek 51 Charty OSN — právo na sebeobranu. Vztahuje se výhradně na obranu, nikoli na ofenzivní operace zahájené členským státem.

Mechanismus je přímočarý: pokud je některý člen NATO napaden, Severoatlantická rada jednomyslně rozhodne o aktivaci článku 5. Každý stát pak sám rozhoduje o formě pomoci — nemusí být vojenská. Za 77 let existence NATO byl článek 5 aktivován pouze jednou — po teroristických útocích 11. září 2001.

Klíčový detail, který Trumpova argumentace opomíjí: článek 6 smlouvy geograficky omezuje platnost článku 5 na území členských států severně od obratníku Raka. Americké základny v Perském zálivu — Kuvajt, Bahrajn, Katar — spadají mimo tuto zónu. Generální tajemník NATO Mark Rutte to potvrdil: „Nikdo nemluví o článku 5" v kontextu íránského konfliktu.

Evropští spojenci argumentují shodně. Německý ministr obrany Boris Pistorius v australském parlamentu v Canbeře 26. března prohlásil: „Toto není naše válka. Nezačali jsme ji." Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová dodala: „Hormuzský průliv je mimo oblast působnosti NATO. Nikdo není připraven vystavit své lidi nebezpečí v Hormuzském průlivu."

Válka s Íránem a globální energetická krize

USA a Izrael zahájily 28. února 2026 letecké útoky na Írán (operace „Epic Fury"). Írán v odvetě uzavřel 4. března Hormuzský průliv, kudy běžně prochází asi 20 % světových dodávek ropy. Cena ropy Brent přesáhla 110 USD za barel a ceny zemního plynu v Evropě se téměř zdvojnásobily.

Konflikt ale nekončí u Hormuzu. Jemenští Húsíové se chystají vstoupit do války na straně Íránu — člen politbyra Muhammad al-Bukhaití prohlásil, že „vstup Jemenu do konfliktu je jen otázkou času." Pokud by Húsíové uzavřeli průliv Báb al-Mandab, svět by čelil blokádě dvou klíčových námořních cest současně.

Paralelně Ukrajina zasáhla klíčové ruské ropné terminály a vyřadila přibližně 40 % ruských exportních kapacit — asi 2 miliony barelů denně. Přerušen je i ropovod Družba vedoucí přes Ukrajinu do Maďarska a na Slovensko. Rusko v reakci zakáže od 1. dubna do konce července 2026 veškerý vývoz benzinu.

Podkopávání amerických bezpečnostních závazků

Zpochybňování článku 5 není izolovaný výrok — zapadá do systematického vzorce oslabování amerických bezpečnostních záruk v Evropě. Současně ministr zahraničí Rubio popřel nabídku bezpečnostních záruk Ukrajině a nová americká obranná strategie přesouvá těžiště na Indo-Pacifik.

Ministr zahraničí Marco Rubio na setkání G7 ve Francii 27. března označil za „lež" tvrzení ukrajinského prezidenta Zelenského, že USA nabízejí bezpečnostní záruky výměnou za stažení z Donbasu. Americký pivot k Íránu prakticky ukončil přímou pomoc Kyjevu — Ukrajina má peníze na obranu jen do června. Evropský parlament sice schválil půjčku 90 miliard eur pro Ukrajinu, ale Česko, Slovensko a Maďarsko se ke garancím nepřipojily.

Nová americká Národní obranná strategie z ledna 2026 explicitně přesouvá těžiště na Čínu a Indo-Pacifik. USA budou v NATO udržovat jaderný deštník, ale automaticky už nebudou garantovat konvenční obranu Evropy. Jak řekl Rutte v lednu 2026: „Pokud si někdo myslí, že se Evropa může ubránit bez USA, sněte dál."

Česko: 27 let v NATO a rozpočet pod cílem aliance

Česko vstoupilo do NATO 12. března 1999 jako jedna z prvních zemí bývalého východního bloku. Obranný rozpočet na rok 2026 činí 154,79 miliardy Kč (1,73 % HDP), zatímco nový cíl aliance je 5 % HDP do roku 2035. Prezident Pavel varuje před „černým pasažérstvím".

Čeští vojáci se podíleli na misích v Afghánistánu, Kosovu, Iráku i Pobaltí. ČR přispívá do battlegroup v Lotyšsku, Litvě a na Slovensku. Předchozí vláda plánovala navýšení na 2,2 % HDP od roku 2026, ale Babišova vláda navyšování zastavila. Premiér Babiš oznámil, že na summit NATO v Ankaře v červenci pojede místo prezidenta Pavla, aby Trumpovi osobně vysvětlil obranné výdaje.

Bezpečnostní expert Michal Smetana z Univerzity Karlovy varoval: „Lidé, kteří aplaudují Trumpově agresivní zahraniční politice, by měli být velmi opatrní ohledně světa, který si přejí. Svět, ve kterém jsou USA, Rusko a Čína zcela bez zábran, je stále velmi odlišný od světa, který jsme dosud znali."

Existuje i alternativa mimo NATO — článek 42.7 Smlouvy o EU (vzájemná obranná klauzule) je formulován silněji než článek 5 NATO, ale dosud nebyl nikdy operacionalizován. Někteří evropští lídři navrhují jeho aktivaci jako záložní plán.

Zajímá vás, jak by vypadala evropská obrana bez amerických záruk? A kolik by muselo Česko investovat, aby dokázalo zajistit vlastní bezpečnost?