Proč je útok na odsolovací stanice válečným zločinem

Trump pohrozil zničením íránských odsolovacích stanic

Americký prezident Donald Trump 30. března 2026 pohrozil „kompletním zničením" všech íránských elektráren, ropných vrtů a odsolovacích stanic. Právní experti označují hrozbu za možný válečný zločin podle článku 54 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám, který výslovně zakazuje útoky na zdroje pitné vody.

„Zakončíme náš krásný ‚pobyt' v Íránu tím, že vyhodíme do vzduchu a kompletně zničíme všechny jejich elektrárny, ropné vrty, ostrov Charg a možná všechny odsolovací stanice!" napsal Trump na sociálních sítích. Hrozba přišla poté, co americký prezident postupně eskaloval ultimáta — 21. března pohrozil elektrárnami, 26. března posunul deadline na 6. dubna a 30. března přidal na seznam cílů odsolovací stanice.

Co říká mezinárodní právo o útocích na vodní infrastrukturu

Článek 54 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám z roku 1977 výslovně zakazuje útočit na objekty nezbytné pro přežití civilního obyvatelstva, včetně „zařízení a zásob pitné vody a zavlažovacích děl". Výjimka platí pouze pro objekty sloužící výhradně ozbrojeným silám.

Klíčový je článek 54 odstavec 2: zakazuje útočit, ničit, odstraňovat nebo činit nepoužitelnými objekty nezbytné pro přežití civilního obyvatelstva. Výslovně jmenuje právě vodní infrastrukturu. I kdyby odsolovací stanice částečně zásobovala armádu, útok nesmí vést k tomu, že civilní obyvatelstvo zůstane bez dostatečné vody.

Čtvrtá Ženevská úmluva navíc v článku 33 zakazuje kolektivní tresty a jakékoli zastrašování civilního obyvatelstva. Podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC) může být úmyslné ničení civilní infrastruktury stíháno jako válečný zločin — a záměrné odepření vody může naplnit skutkovou podstatu genocidy nebo zločinu proti lidskosti.

Stát	Podíl odsolování na pitné vodě	Podíl na celkové vodě
Katar	99 %	61 %
Bahrajn	90 %+	59 %
Kuvajt	90 %	47 %
Saúdská Arábie	70 %	18 %
Spojené arabské emiráty	42 %	41 %
Írán	~3 %	< 1 %

Perský záliv je jedním z nejsušších regionů světa. Provozuje přes 400 odsolovacích závodů a produkuje asi 40 % veškeré odsolené vody na planetě. Katar pokrývá 99 % pitné vody z odsolovacích stanic — zničení této infrastruktury by pro miliony lidí znamenalo humanitární katastrofu.

Pět expertů, jeden závěr: válečný zločin

Pět nezávislých odborníků na mezinárodní právo a bezpečnost shodně označilo Trumpovu hrozbu za porušení mezinárodního humanitárního práva. Mezi nimi bývalý americký velvyslanec pro válečné zločiny Stephen J. Rapp i bývalý vrchní velitel NATO v Evropě admirál James Stavridis.

Stephen J. Rapp, bývalý americký velvyslanec pro válečné zločiny (2009–2015), který vedl stíhání Charlese Taylora u Speciálního soudu pro Sierra Leone, prohlásil: „Útočit na odsolovací stanice, na nichž závisejí miliony lidí na celém Blízkém východě, pokud jde o pitnou vodu, by rozhodně byl válečný zločin."

Admirál James Stavridis, bývalý vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě, varoval: „Jít po zásobách vody je mimořádně těžké obhájit podle mezinárodního práva. Pokud se tohle změní ve vodní válku, bude trvat roky, než se region vzpamatuje."

Profesor Marko Milanovic z University of Reading doplnil: „Odsolovací stanice jsou obecně civilní objekty, a jako takové chráněné před útokem. Nařízení takového úderu by bylo zjevně protiprávní." Yusra Suedi z University of Manchester upozornila, že hrozba „posiluje klima beztrestnosti kolem kolektivního trestu ve válečných konfliktech".

Erika Guevara-Rosas, ředitelka výzkumu Amnesty International, požádala Trumpa, aby „stáhl hluboce nezodpovědné hrozby činy, které by rozpoutaly katastrofální újmu na milionech civilistů". Amnesty International k 6. březnu 2026 evidovala 1 332 íránských civilistů zabitých americko-izraelskými údery, z toho 223 žen a 202 dětí.

Qešm: první reálný útok na vodní infrastrukturu

Odsolovací závod na íránském ostrově Qešm (Kešm) byl zasažen 7. března 2026 a je zcela mimo provoz. Zásoboval pitnou vodou 30 vesnic. Den poté Írán odvetně zaútočil dronem na odsolovací stanici v Bahrajnu.

Trumpova hrozba nezůstává jen na papíře. Odsolovací závod na ostrově Qešm byl 7. března 2026 zasažen americkým náletem a je zcela neopravitelný v krátkodobém horizontu. Írán obvinil USA — Washington i Izrael odpovědnost popřely. Íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi útok označil za „zjevný a zoufalý zločin".

Odvetná spirála na sebe nenechala dlouho čekat. Už 8. března Írán zaútočil dronem na odsolovací stanici v Bahrajnu, přičemž zranil tři lidi. Státy Perského zálivu — klíčoví američtí spojenci — se podle CNN soukromě obrátily na Trumpovu administrativu s varováním před útoky na civilní infrastrukturu. Veřejně se ale zatím kritiky zdržely, přestože jejich vlastní odsolovací stanice jsou potenciálním cílem íránské odvety.

Bílý dům hrozby obhajuje, experti nesouhlasí

Mluvčí Bílého domu Karoline Leavitt tvrdí, že americká armáda „vždy jedná v mezích zákona". Právní odborníci ale upozorňují, že ani argumentace vojenskou nezbytností neobstojí, pokud útok připraví civilisty o přístup k vodě.

Bílý dům argumentuje, že USA útočí výhradně na zákonné vojenské cíle. „Tato administrativa a ozbrojené síly Spojených států budou vždy jednat v mezích zákona," prohlásila mluvčí Karoline Leavitt. Vysoký americký činitel doplnil, že hrozby slouží jako vyjednávací páka na Írán.

Článek 54 Dodatkového protokolu I sice připouští výjimku pro objekty sloužící výhradně ozbrojeným silám — ale výslovně stanoví, že ani v takovém případě nesmí akce vést k tomu, že civilní obyvatelstvo zůstane bez dostatečné vody a potravin. Raed Jarrar, ředitel advokace organizace DAWN (Democracy for the Arab World Now), reagoval: „Vyhrožování zničením energetické sítě, ropné infrastruktury a zásobování vodou celého národa za účelem nátlaku na jeho vládu není vyjednávací taktika — je to učebnicový kolektivní trest a válečný zločin."

Český politolog Petr Kratochvíl z Ústavu mezinárodních vztahů v Praze označil bombardování elektráren za válečný zločin a varoval před další eskalací. Trumpova hrozba zazněla v 31. den konfliktu — v týdnu, kdy se blíží 6. dubna, deadline, který si sám stanovil pro zahájení úderů na íránské elektrárny.

Zajímá vás, jak mezinárodní humanitární právo v praxi chrání civilní infrastrukturu — a proč se jeho dodržování v posledních konfliktech stále častěji zpochybňuje?