Smlouva s Vatikánem: co zablokoval Ústavní soud a proč

Česká republika je jednou z nejméně religiózních zemí na světě — ke katolické církvi se hlásí jen 7 % obyvatel. Přesto se už dvacet tři let pokouší uzavřít s Vatikánem mezinárodní smlouvu. A podruhé neúspěšně. V dubnu 2026 Ústavní soud rozhodl, že dvě klíčové části konkordátu jsou v rozporu s českou ústavou. Proč nedokáže nejsekulárnější země střední Evropy najít společnou řeč se Svatým stolcem?

Co je konkordát a proč ho Česko s Vatikánem nemá

Konkordát je mezinárodní smlouva mezi státem a Svatým stolcem, která upravuje postavení katolické církve v dané zemi. Česko bylo posledním postkomunistickým státem ve střední Evropě bez takové smlouvy. Pokus z roku 2024 zablokoval v dubnu 2026 Ústavní soud kvůli dvěma ustanovením, která zvýhodňovala katolickou církev nad ostatními.

Alespoň jednu mezinárodní smlouvu s Vatikánem má uzavřeno 25 evropských států, obecný konkordát pak 15 zemí. Slovensko, Polsko, Maďarsko, Chorvatsko i Slovinsko — všechny sousední postkomunistické státy si vztahy se Svatým stolcem smluvně upravily. Česko zůstávalo výjimkou.

Důvod není jen v tom, že Česko je sekulární. Je to i dědictví první republiky a husitské tradice, kde oddělení církve od státu patří k základním hodnotám. Když se v roce 2002 poprvé podařilo konkordát podepsat, Poslanecká sněmovna ho v roce 2003 odmítla ratifikovat — argumentovala zvýhodňováním katolické církve a znevýhodňováním České republiky.

Co přesně Ústavní soud odmítl

Ústavní soud 1. dubna 2026 rozhodl, že článek o zpovědním tajemství a článek o přístupu k církevním archivům jsou v rozporu s ústavním pořádkem. Pro nález hlasovalo 10 ze 14 soudců. Ratifikaci smlouvy podepsané v říjnu 2024 tak nelze dokončit.

Smlouvu podepsal 24. října 2024 premiér Petr Fiala a státní sekretář Vatikánu kardinál Pietro Parolin. Senát ji schválil v lednu 2025 (52 ze 73 přítomných senátorů), Sněmovna v březnu 2025 (92 ze 152 přítomných poslanců). Chyběl už jen podpis prezidenta.

Jenže sedmnáct senátorů v čele s Václavem Láskou (senátorský klub SEN 21) a Adélou Sucharda Šípovou podalo v březnu 2025 návrh na přezkum. Prezident Petr Pavel ve svém vyjádření pro Ústavní soud v květnu 2025 uvedl, že smlouva podle něj není v souladu s ústavou.

Zpovědní tajemství bez výjimek

Článek 4 smlouvy stanovil, že „Česká republika uznává zpovědní tajemství" — bez dalšího upřesnění. Ústavní soud rozhodl, že tím katolická církev získává privilegovanou bezpodmínečnou ochranu. Advokáti přitom mají mlčenlivost zákonem limitovanou, stejně jako lékaři nebo psychologové. Soudce zpravodaj Zdeněk Kühn to shrnul: „Konkordátní smlouva tak zakládá neodůvodněnou nerovnost založenou výhradně na kritériu náboženství, nerovnost, která má ústavní rozměr a porušuje náboženskou neutralitu státu."

Církevní archivy za vlastních podmínek

Druhý sporný článek umožňoval církevním právnickým osobám zpřístupnit badatelům své kulturní dědictví za podmínek, které si samy stanoví. Podle Ústavního soudu tak církevní subjekty mohly „dokumenty či archiválie fakticky znepřístupnit podle vlastního uvážení". To se týká historických matrik, kronik a dalších dokumentů klíčových pro výzkum české historie.

Čtyři soudci — Hulmák, Řepková, Bartoň a Langášek — uplatnili odlišné stanovisko. Soudce Martin Smolek byl vyloučen pro podjatost, protože v předchozí funkci na ministerstvu zahraničí smlouvu sám vyjednával. Zajímavý detail odhalil soudce zpravodaj Kühn: ve verzi smlouvy z května 2023 existovala pasáž o souladu s českými zákony, ale z finálního textu byla odstraněna. Obdobné klauzule přitom mají smlouvy Vatikánu se Slovinskem i dalšími státy.

Dva konkordáty za 23 let — proč smlouva pokaždé narazila

Česko se o smlouvu s Vatikánem pokusilo dvakrát — v roce 2002 ji odmítla Sněmovna, v roce 2026 ji zablokoval Ústavní soud. Obě odmítnutí spojuje stejný argument: privilegování katolické církve v sekulárním státě, kde podíl katolíků klesá každé desetiletí.

První smlouvu podepsal v roce 2002 tehdejší ministr zahraničí. Sněmovna ji v roce 2003 odmítla ratifikovat — poslanci argumentovali tím, že dává katolické církvi zvláštní postavení na úkor ostatních. Následovalo dvacet let diplomatického ticha.

Druhý pokus přišel za vlády Petra Fialy. Smlouva prošla oběma komorami Parlamentu, ale tentokrát zásah přišel od Ústavního soudu. Fiala reagoval se zklamáním: „Respektuji rozhodnutí ÚS. Je to ale škoda, stálo to velké úsilí a celé týmy právníků a diplomatů pracovaly na tom, aby smlouva dobře sloužila české společnosti."

Na opačné straně advokát senátorů Pavel Uhl komentoval nález střízlivě: „Nenazval bych to výhrou, ale poznáním." Česká biskupská konference nález respektovala, ale nesouhlasila s ním. Arcibiskup Josef Nuzík zdůraznil: „ČBK vnímá jako pozitivní, že soud neodmítl myšlenku existence smlouvy se Svatým stolcem, ale vymezil se pouze vůči dílčím pasážím."

Česko a víra v číslech

Podíl římských katolíků v Česku klesá dramaticky — z 26,8 % v roce 2001 na 7 % v roce 2021 podle sčítání lidu. Celkem 68,3 % respondentů v roce 2021 uvedlo, že nemá náboženskou víru. Regionální rozdíly jsou přitom obrovské.

Úbytek věřících je nejrychlejší v celé Evropě. Za dvacet let se počet lidí hlásících se ke katolické církvi snížil o téměř tři čtvrtiny. I tak ale katolická církev zůstává největším příjemcem církevních restitucí — podle zákona o majetkovém vyrovnání z roku 2013 jí náleží 47,2 miliardy korun z celkových 59 miliard finanční náhrady (splácené po dobu 30 let), plus naturální restituce v hodnotě přibližně 75 miliard korun.

Rok	Římští katolíci	Podíl na populaci
2001	2 740 780	26,8 %
2011	1 083 899	10,9 %
2021	741 019	7,0 %

Zdroj: ČSÚ, Sčítání lidu 2001, 2011, 2021

Regionální mapa víry ukazuje dvě Česka. Na Moravě — zejména ve Zlínském kraji — se k víře hlásí téměř čtyřikrát více lidí než v severočeském Ústeckém kraji.

Kraj	Podíl věřících (hlásících se k církvi)
Zlínský kraj	38,6 %
Vysočina	nad průměrem
Jihomoravský kraj	nad průměrem
Liberecký kraj	19,4 %
Ústecký kraj	15,8 %

Zdroj: ČSÚ, Sčítání lidu 2021

Co bude dál a co to znamená pro vás

Ministr zahraničí Petr Macinka oznámil, že vláda neplánuje měnit ústavu, ale zahájí nové jednání s Vatikánem o smlouvě v podobě, která bude odpovídat ústavnímu pořádku. Nález Ústavního soudu zároveň potvrzuje princip, že žádná církev nesmí mít v Česku privilegované postavení.

Macinka to řekl jasně: „Druhá možnost je začít proces sjednávání této smlouvy znovu, tak aby smlouva byla po dohodě se Svatým stolcem v podobě, která neodporuje ústavě." Cesta ke změně ústavy kvůli smlouvě je vyloučená.

Pro běžného občana má nález praktický dopad v tom, že potvrzuje rovnost všech církví a náboženských společností před zákonem. V Česku je registrováno 44 církví a náboženských společností (stav k lednu 2026). Žádná z nich nemůže získat výsadní ochranu, kterou nemají ostatní — ať jde o mlčenlivost duchovních, nebo o správu kulturního dědictví.

Zároveň nález otevírá otázku zpovědního tajemství v širším kontextu. Jan Rozek, který se zasazuje o práva obětí sexuálního zneužívání v církvi, sledoval vyhlášení nálezu a komentoval: „Církvi tady nikdo neubližuje, tak nemusí mít žádná zvláštní práva." Debata o tom, kde končí ochrana duchovních a začíná povinnost spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, v Česku zdaleka nekončí.

Zajímá vás, kde by měla být hranice mezi ochranou náboženské zpovědi a povinností hlásit trestné činy? A jak vlastně funguje mlčenlivost u jiných profesí — advokátů, lékařů nebo psychologů?