Jan Potměšil slaví 60: herec, co dal svobodě víc než kariéru

Sedm procent šance na přežití — a 36 let na jevišti

Jan Potměšil, hvězda filmu Bony a klid, slaví 31. března 2026 šedesáté narozeniny. Herec, který ochrnul při autonehodě na cestě z Ostravy během sametové revoluce v prosinci 1989, zůstává aktivním členem Divadelního spolku Kašpar v Divadle v Celetné — navzdory vážným srdečním problémům, které ho na přelomu let 2023 a 2024 na týdny upoutaly na nemocniční lůžko.

Když se Jan Potměšil v únoru 1990 probudil po třech měsících z kómatu, první zpráva, kterou mu otec sdělil, zněla: Václav Havel je prezidentem. Potměšil tehdy neměl tušení, že právě vstoupil do druhého — a mnohem delšího — dějství svého života. Lékaři mu dávali sedmiprocentní šanci na přežití. O 36 let později hraje na stejném jevišti, kde začínal po návratu z rehabilitací.

Od filmové hvězdy k osudné noci na dálnici

Ve 21 letech se Potměšil stal filmovou hvězdou díky hlavní roli ve filmu Bony a klid (1987). O dva roky později, 8. prosince 1989, havaroval na cestě z Ostravy, kam jel s hercem Janem Kačerem přesvědčovat horníky k podpoře revoluce.

Potměšil se narodil 31. března 1966 v Praze do sportovní rodiny — otec Jaroslav byl docent FTVS UK a ústřední trenér lyžování. Poprvé stál před kamerou v osmi letech v seriálu Bakaláři po boku Vladimíra Menšíka. Ve 21 letech přišel dvojitý průlom: hlavní role automechanika Martina Holce ve filmu Bony a klid (režie Vít Olmer, scénář Radek John) a role ševce Jíry v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci (režie Zdeněk Troška).

V létě 1989 dokončil studia na DAMU a nastoupil do Divadla na Vinohradech. Nebyl pasivní přihlížeč — šířil petici Několik vět, účastnil se Palachova týdne v lednu 1989 a 17. listopadu stál na Albertově. „Byl to výjimečný, obdarovaný rok. Měl jsem pocit, že všechno je možné," vzpomínal později.

Dne 8. prosince 1989 vyrazil s Janem Kačerem a Václavem Křístkem do Ostravy přesvědčovat horníky. Na zpáteční cestě v noci na 9. prosince havaroval Fiat Tipo — pravděpodobně kvůli mikrospánku řidiče. Potměšil vypadl z auta a byl přimáčknut. Utrpěl prasklou spodinu lebeční, krvácení do mozku a poranění páteře. Od nehody je ochrnutý od pasu dolů.

„Je lepší být na vozíku než s komunisty"

Potměšil nikdy neprozradil jméno řidiče, který nehodu zavinil. V dokumentu Nikdy bych neměnil (2019) řekl, že řidiči nikdy nic nevyčítal. Svůj handicap vnímá jako dar, ne jako trest — a tento postoj zastává konzistentně přes tři dekády.

„Dostal jsem šanci a jsem za to neskutečně vděčný. Myslím, že to není žádný trest, ale dar," řekl Potměšil. Tato slova by mohla znít jako fráze — kdyby je neříkal člověk, kterému nehoda vzala slibnou filmovou kariéru v jejím nejplodnějším období. Ve 23 letech měl za sebou přes tucet filmových rolí, angažmá ve vinohradském divadle a otevřenou budoucnost.

Po téměř dvou letech rehabilitací se vrátil k herectví ve spolku Kašpar, který v roce 1990 založil jeho spolužák z DAMU Jakub Špalek. První role po návratu — soudce v inscenaci Hodina mezi psem a vlkem (1991) — byla začátkem divadelní kariéry, která trvá dodnes. Špalek, dnes principál Divadla v Celetné a nositel Ceny Thálii za šíření divadelního umění (2025), mu nabídl místo, které se stalo jeho uměleckým domovem na více než 30 let. Společně hráli Havlovu Audienci ve Washingtonu, New Yorku a Chicagu.

Richard III. na vozíku — 286 repríz

Potměšilova interpretace Richarda III. se stala průkopnickým příkladem autentického obsazení herce s handicapem do shakespearovské role. Za titulní roli získal Cenu Alfréda Radoka za nejlepšího herce za rok 2000.

Inscenace měla celkem 286 repríz a vozík se stal její organickou součástí. Po jednom z představení vyjel Potměšil do baru a divák na něj vytřeštil oči: „Vy jste ten vozík neodložil?" — bral ho za rekvizitu. Pro Potměšila to byla skvělá satisfakce. Americký divadelní teoretik Jeffrey R. Wilson v odborném článku pro American Theatre (2023) analyzoval tuto inscenaci jako průkopnický příklad — juxtapozice středověkých kostýmů s moderním vozíkem vytvořila novou interpretační rovinu.

Už v roce 1996 získal Cenu Thálii pro mladého činoherce za roli Charlieho Gordona v Růži pro Algernon — byl prvním nositelem nově zřízené kategorie. Tuto roli hraje přes 25 let. S více než 40 filmovými a televizními rolemi a desetiletími na jevišti Divadla v Celetné patří k nejdéle aktivním českým hercům.

Šedesátiny po nejtěžším zdravotním roce

Koncem roku 2023 byl Potměšil hospitalizován v pražském IKEMu kvůli dlouhodobým srdečním problémům. Strávil tam téměř tři týdny, po propuštění dostal žlučníkovou koliku a znovu skončil v nemocnici.

„Zradilo mě srdce, s nímž se léčím dlouhodobě. Bylo to opravdu vážné, byl jsem tam skoro tři týdny, ale odborníci v IKEMu mi velmi pomohli. Nakonec zabrala medikace a žádný invazivní zákrok nebyl potřeba," popsal Potměšil své zdravotní komplikace. Výrazně zhubl kvůli následné dietě.

Jeho manželka Radka (rozená Prchalová), se kterou se oženil v roce 2004 po 12 letech přátelství u vyšehradské rotundy, situaci komentovala: „Poslední tři roky byly složité. Když byl ale v nemocnici, spoustu jsme si toho řekli. A teď jsou naše večery zcela nebývalé." Mají syna Jana (narozen v prosinci 2006, dnes studuje v Irsku) a Potměšil adoptoval Radčina syna Šimona.

V lednu 2025 přebral Cenu Václava Bendy za rok 2024 od Ústavu pro studium totalitních režimů — za statečné občanské postoje v době komunistické totality. Mezi 16 laureáty byli mimo jiné Václav Havel (in memoriam), Petr Pithart a Eda Kriseová.

Otec Jaroslav po synově nehodě začal průkopnicky rozvíjet sport pro handicapované — na FTVS UK založil speciální katedru pro tělesnou výchovu a rehabilitaci zdravotně postižených. Naučil Jana plavat, jezdit na handbiku, lyžovat na monolyži a hrát basketbal na vozíku.

Kde vidět Potměšilovu tvorbu

Potměšilův život zachycuje 53minutový dokument Nikdy bych neměnil (2019, režie Martin Slunečko a Miloslav Šmídmajer), dostupný v iVysílání České televize.

Dokument, uvedený na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, mapuje jeden den v životě Potměšila 30 let po revoluci. Jan Kačer v něm vystupuje jako svědek nehody a spolubojovník z revoluce. Spolek Kašpar odehraje ročně přibližně 300 představení v Divadle v Celetné — aktuální program najdete na webu divadla.

Říkali jste si někdy, jak se mění přístup českého divadla k hercům s handicapem? Nebo proč zrovna Praha má jednu z nejdelších tradic inkluzivního divadla v Evropě?