Jako dvacetiletý musel v bavorském koncentračním táboře Wülzburg vykopat hrob vlastnímu otci. O čtyřicet let později, 4. května 1986, odešel Petr Schulhoff z tohoto světa dobrovolně — předávkováním léky. Mezi těmito dvěma daty stihl natočit přes dvacet filmů, vytvořit ikonické české komedie a přinést smích milionům diváků, kteří o jeho temnotě neměli ponětí.
Dětství mezi uměním a hrůzou války
Petr Schulhoff se narodil 10. července 1922 v Berlíně jako syn českého židovského skladatele Ervína Schulhoffa, jednoho z průkopníků jazzu v klasické hudbě. Už jako dítě hrál na jevišti Osvobozeného divadla a v jedenácti letech ho režisér Vladislav Vančura obsadil do filmu Na sluneční straně.
Jeho otec Ervín byl výjimečný talent — na Pražskou konzervatoř ho v deseti letech doporučil sám Antonín Dvořák. Složil slavnou Hot Sonátu pro altový saxofon a klavír a jako přesvědčený komunista zhudebnil dokonce Komunistický manifest. Jenže to všechno skončilo ve Wülzburgu.
Během okupace byli otec i syn deportováni do koncentračního tábora v Bavorsku. Ervín Schulhoff zde 18. srpna 1942 zemřel na tuberkulózu — v náručí dvacetiletého Petra, který mu pak musel vlastníma rukama vykopat hrob. Toto trauma definovalo celý Schulhoffův život. Rozhodl se kvůli němu nikdy nemít vlastní děti.
Ještě před válkou stihl Petr studovat fotografii u legendárního Josefa Sudka. Po osvobození v roce 1945 zamířil rovnou na Barrandov jako asistent režie a od roku 1953 pracoval ve Studiu dokumentárních filmů Praha.
Od majora Kalaše k Zítra to roztočíme
Schulhoffova filmová kariéra měla dvě výrazné fáze: detektivky šedesátých a sedmdesátých let s Rudolfem Hrušínským a kultovní komedie normalizační éry s Milošem Kopeckým. Celkem natočil přes 20 celovečerních filmů a televizních projektů v období 1963–1984.
Celovečerním debutem byla detektivka Strach (1963), kde Rudolf Hrušínský poprvé ztvárnil majora Kalaše. Tato postava se vrátila ve filmech Vrah skrývá tvář (1966), Po stopách krve (1969) a Diagnóza smrti (1979). Hrušínský bral roli natolik vážně, že se účastnil skutečných policejních výslechů, aby pochytil autentické manýry kriminalisty.
Zlom ke komedii přišel s televizní mikro-groteskou Bohouš (1968) a filmem Trapasy (1969). Zde se prohloubila spolupráce s Milošem Kopeckým — celoživotním přítelem, kterého se Schulhoffem spojovalo sdílené životní trauma. Kopecký měl podobně traumatický zážitek s matkou a jejich přátelství nepotřebovalo zbytečná slova, protože oba věděli, co znamená prožít vlastní peklo.
Průlom přinesla komedie Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976), která zachytila českou maloměšťáckou mentalitu a sousedskou závist tak přesně, že se stala kultovní. Sequel Co je doma, to se počítá, pánové… (1980) pokračoval ve stejném duchu — ovšem bez Kopeckého, který roli odmítl. Nahradil ho Jiří Sovák.
Perfekcionista, který nedovolil improvizovat
Schulhoff byl absolutní perfekcionista — na place vyžadoval přesné dodržení scénáře a jakoukoliv hereckou improvizaci odmítal. Paradoxně si přitom vybíral herce proslulé právě schopností improvizace: Kopeckého, Sobotu či Janžurovou.
Nejostřeji se tento rozpor projevil při natáčení komedie Hodíme se k sobě, miláčku…? (1974). Vladimír Menšík, mistr improvizace, byl z režisérova přístupu „naprosto znechucený". Na place panovala navíc hrobová atmosféra kvůli manželské krizi hlavních představitelů — Vlastimil Brodský a Jana Brejchová spolu téměř nemluvili. Film, který měl být lehkou komedií, vznikal v naprostém tichu mezi záběry.
V roce 1980 obdržel Schulhoff titul Zasloužilý umělec za přínos rozvoji filmové tvorby. Jeho posledním projektem byl scénář k filmu Příliš velká šance (1984), jehož režii kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu přenechal Otakaru Fukovi.
Muž kontrastů — smích pro miliony, temnota uvnitř
Petr Schulhoff zemřel 4. května 1986 v Praze dobrovolným odchodem, když se kombinace válečného traumatu a vážné nemoci — pravděpodobně rakoviny — stala neúnosnou. Bylo mu 63 let.
Jeho příběh je příběhem dvou generací poznamenaných válkou. Otec Ervín — avantgardní skladatel světového formátu, jehož nedokončené Symfonie č. 7 a 8 z vězení zůstaly fragmenty. Syn Petr — tvůrce komedií, které dodnes baví Čechy při vánočním televizním maratonu, ale který celý život nesl tíhu toho, co ve Wülzburgu viděl a prožil.
Filmy Petra Schulhoffa jsou dostupné na iVysílání České televize.
Zajímá vás, kolik tvůrců normalizačních komedií mělo za sebou podobně dramatický životní příběh — a jak moc jejich osobní zkušenosti ovlivnily humor, který tvořili?
Často kladené otázky
Jaké filmy natočil Petr Schulhoff?
Petr Schulhoff natočil přes 20 celovečerních filmů a televizních projektů v období 1963–1984. Mezi nejznámější patří komedie Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976), Co je doma, to se počítá, pánové… (1980) a detektivky s majorem Kalašem v podání Rudolfa Hrušínského.
Jak zemřel Petr Schulhoff?
Petr Schulhoff zemřel 4. května 1986 v Praze ve věku 63 let dobrovolným odchodem — předávkováním léky. Trpěl kombinací celoživotního traumatu z holocaustu a vážné nemoci, pravděpodobně rakoviny.
Kdo byl otec Petra Schulhoffa?
Otcem Petra Schulhoffa byl Ervín Schulhoff (1894–1942), český židovský skladatel a pianista světového formátu. Na Pražskou konzervatoř byl přijat v deseti letech na doporučení Antonína Dvořáka. Zemřel na tuberkulózu v koncentračním táboře Wülzburg.
Komentáře
Sdílejte svůj pohled na toto téma.