V roce 2025 se v české energetice stalo něco, co mnozí čekali roky — jaderné elektrárny poprvé v historii vyrobily víc elektřiny než uhelné. Dukovany a Temelín dodaly do sítě 30,3 TWh, tedy 42 % veškeré výroby. Jenže zatímco jádro slaví, uhelné elektrárny se chystají zhasnout — a mezi tím zeje mezera, kterou zatím nikdo neumí spolehlivě zaplnit.
Energetický mix Česka v roce 2025: kdo vyrábí vaši elektřinu
Česko v roce 2025 vyrobilo 71,4 TWh elektřiny — o 3,8 % více než v roce 2024, který byl nejslabší od spuštění Temelína v roce 2003. Jaderné elektrárny pokryly 42 % výroby, uhelné zhruba 35 %, obnovitelné zdroje 17 % a zemní plyn přibližně 6 %. Energetická transformace Česka tak vstoupila do nové fáze: jádro je jedničkou, uhlí klesá a OZE pomalu rostou.
Celkový obraz české energetiky ukazuje zemi v přechodu. Jádro posiluje, uhlí ustupuje a obnovitelné zdroje nabírají na síle — i když výrazně pomaleji než ve většině zemí EU.
| Zdroj | Výroba (TWh) | Podíl | Meziroční změna |
|---|---|---|---|
| Jaderné elektrárny | 30,3 | 42 % | +8,0 % |
| Uhelné elektrárny | ~25 | ~35 % | klesající |
| Fotovoltaika | 4,27 | ~6 % | +18,7 % |
| Ostatní OZE (voda, vítr, biomasa, bioplyn) | ~7,8 | ~11 % | různé |
| Zemní plyn | ~4 | ~6 % | stabilní |
Zdroj: oEnergetice.cz / Energetický regulační úřad (ERÚ), data za rok 2025.
Zatímco jaderné elektrárny meziročně zvýšily výrobu o 8 %, uhelné zdroje pokračují v dlouhodobém poklesu. Fotovoltaika vyrostla o téměř pětinu, ale její celkový podíl zůstává na 6 % — v absolutních číslech 4,27 TWh. Pro srovnání: samotný Temelín vyrobí ročně víc než všechny české solární panely dohromady.
Jádro jako nová páteř české energetiky
Česko sází na jadernou energii jako základ budoucího mixu. V červnu 2025 podepsala vláda smlouvu s korejskou KHNP na stavbu dvou nových bloků v Dukovanech za více než 400 miliard Kč. Současně plánuje nasazení malých modulárních reaktorů (SMR) s celkovým výkonem až 3 GW.
Smlouva na nové Dukovany je největší investicí v moderní české historii. Dva bloky po 1 GW mají začít vznikat v roce 2029, první by měl být v provozu v roce 2036. Cena přesahující 400 miliard Kč — v přepočtu asi 18,2 miliardy dolarů — odpovídá zhruba šestině ročního státního rozpočtu.
Korejská společnost KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power) zvítězila v soutěži, kde porazila francouzskou EDF (Électricité de France). Pro Česko jde o strategickou sázku: pokud Dukovany II dodrží harmonogram, země získá stabilní zdroj elektřiny na dalších šedesát let. Pokud se stavba opozdí — a u jaderných projektů je to spíš pravidlo než výjimka — mezera mezi odstavením uhlí a novým jádrem se ještě prohloubí.
Vedle velkých bloků Česko plánuje i nasazení malých modulárních reaktorů. Tyto kompaktní elektrárny s výkonem desítek až stovek megawattů by mohly doplnit velké zdroje tam, kde je potřeba menší, flexibilní kapacita. Vláda počítá s celkovým výkonem SMR až 3 GW, ale žádný komerční modulární reaktor dosud nikde na světě nepracuje v běžném provozu — jak upozorňuje analýza Heinrich Böll Stiftung, čeští politici propagují technologii, která zatím komerčně neexistuje.
Česko patří do dvanáctičlenné Nuclear Alliance, skupiny zemí EU prosazujících jadernou energii jako čistý zdroj. Veřejná podpora jádra v zemi vzrostla po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, kdy se energetická bezpečnost stala prioritou číslo jedna. Podle studie v ScienceDirect energetická krize paradoxně posílila důvěru Čechů v jadernou energetiku.
Obnovitelné zdroje: poslední v EU, ale s plánem na změnu
Česko je poslední zemí EU v podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů — OZE pokryly v roce 2025 jen 17 % výroby (12,1 TWh). Vláda chce tento podíl výrazně zvýšit: Národní klimaticko-energetický plán (NKEP) z prosince 2024 počítá s 30 % OZE na konečné spotřebě do roku 2030, s instalací 10,1 GW solárních a 1,5 GW větrných elektráren.
Čísla hovoří jasně: fotovoltaika sice roste nejrychleji ze všech zdrojů (+18,7 % meziročně v roce 2025), ale startuje z nízkého základu. Větrné elektrárny v Česku téměř neexistují — na rozdíl od Německa nebo Polska, kde vítr patří ke klíčovým zdrojům. Podrobněji o tom, co změní nový zákon o akceleračních zónách pro větrnou energetiku, píšeme v samostatném článku.
Zákon č. 249/2025 Sb. o urychlení využívání obnovitelných zdrojů zavedl takzvané akcelerační zóny — vymezená území, kde se povolovací proces zkrátí na maximálně jeden rok místo dosavadních tří až pěti let. Ministerstvo pro místní rozvoj má vymezit zóny celostátního významu do konce srpna 2026. Jde o klíčový milník: pokud se nestihne, splnění podmínek Národního plánu obnovy bude ohroženo.
Součástí energetické strategie je i vodík. Aktualizovaná vodíková strategie počítá s roční výrobou 20 000 tun vodíku z obnovitelných zdrojů do roku 2030, k čemuž budou potřeba elektrolyzéry o výkonu 400 MW. Vodík by měl sloužit zejména v průmyslu a těžké dopravě — oblastech, kde přímá elektrifikace naráží na technické limity.
Podíl OZE na vytápění a chlazení je v Česku 26 %, tedy mírně nad průměrem EU. I tady se ale situace mění — jak popisujeme v článku o dálkovém teple, ceny teplárenských dodávek přímo závisí na tom, jak rychle teplárny přejdou z uhlí na čistší zdroje.
Odchod od uhlí: politický spor i reálné riziko
Česko plánuje postupný konec uhelné energetiky, ale bez shody na termínu. Skupina Sev.en Česká energie chystá uzavření elektráren Chvaletice, Počerady a teplárny Kladno do konce roku 2026 nebo začátku 2027. Provozovatel přenosové soustavy ČEPS varuje, že po roce 2026 může Česko ztratit energetickou soběstačnost.
Předchozí vláda Petra Fialy stanovila rok 2033 jako cíl pro úplný konec uhlí. Současný ministr průmyslu Karel Havlíček to označil za „energetický blábol" — podle něj šlo o ideologicky motivovaný termín bez reálného podkladu. „Rok 2033 byl nesmysl, marketing," řekl Havlíček v rozhovoru pro Echo24.
Havlíček poukazuje na geopolitický kontext: Indie a Japonsko ruší uhelné restrikce a znovu otevírají odstavené elektrárny. Česko by podle něj nemělo unáhleně odstavovat fungující zdroje, dokud nemá plnohodnotnou náhradu.
Na druhé straně stojí ekonomická realita: uhelné elektrárny stárnou, emisní povolenky je prodražují a provozovatelé je zavírají z obchodních důvodů, ne kvůli politickým rozhodnutím. Sev.en svá rozhodnutí o uzavření prezentuje jako tržní, nikoli regulatorní. Cena emisních povolenek v evropském systému obchodování s emisemi (EU ETS) činí uhlí stále méně konkurenceschopným — a tento trend se nezmění bez ohledu na politické deklarace.
Podle ČEPS může Česko po roce 2026 ztratit energetickou soběstačnost a stát se čistým dovozcem elektřiny. Akademie věd ČR uvádí, že cesta z energetické krize vede přes kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů — ale obojí vyžaduje čas, který rychlý odchod od uhlí nemusí poskytnout.
Transformace se dotýká i regionů. V severozápadních Čechách, tradičním uhelném srdci země, obyvatelé v referendu odmítli plány na těžbu lithia. Kritici poukazují na rozpor: zelená tranzice slibuje novou budoucnost, ale místní lidé ji vnímají jako další zásah zvenčí do jejich krajiny — upřednostňující individuální mobilitu před dekarbonizací veřejné dopravy.
Co to znamená pro vaši peněženku
Ceny elektřiny pro české domácnosti v roce 2026 klesly k hranici 3 000 Kč/MWh díky zrušení poplatku POZE (599 Kč/MWh), který nově hradí státní rozpočet. Česká cena elektřiny 0,1158 EUR/kWh je o 21 % pod průměrem EU — konkurenční výhoda plynoucí z jaderné a rostoucí obnovitelné infrastruktury.
Zrušení poplatku za podporované zdroje energie znamená reálnou úsporu. Pro průměrnou domácnost se spotřebou 3 500 kWh ročně to představuje zhruba 2 100 Kč méně na roční faktuře za elektřinu. Náklad ale nezmizel — přesunul se ze složenek do státního rozpočtu, tedy zpátky k daňovým poplatníkům.
Česko má v rámci EU jednu z nejnižších cen elektřiny. Medián 0,1158 EUR/kWh (asi 2,90 Kč/kWh) je o pětinu pod unijním průměrem. Tato výhoda pramení z kombinace levného jaderného zdroje a dosud fungujících uhelných elektráren. Otázkou je, zda vydrží i po jejich odstavení.
ERÚ odhaduje, že na regulované síťové sektory — distribuci elektřiny a plynu — bude v letech 2026 až 2030 potřeba investovat 260 až 280 miliard Kč. Tyto náklady se promítnou do distribučních tarifů, tedy do konečné ceny pro spotřebitele. Levná elektřina z jádra a slunce je jedna strana rovnice; modernizace sítí, které ji dovedou do zásuvek, je ta druhá.
Pro Česko jako celek jde o paradoxní situaci: krátkodobě ceny klesají, střednědobě ale mohou růst kvůli investicím do sítí a případnému dovozu elektřiny. Jak se to vyvine, závisí na tom, jak rychle se podaří uvést do provozu nové zdroje — ať už jaderné, solární, nebo větrné. Dopady na Green Deal a vaši peněženku rozebíráme v samostatném článku.
Zajímá vás, jak se změní cena elektřiny ve vaší domácnosti, až Česko odstaví poslední uhelné elektrárny? A kdo vlastně rozhoduje o tom, kolik zaplatíte za kilowatthodinu?
Často kladené otázky
Kdy Česko přestane používat uhlí na výrobu elektřiny?
Přesný termín není stanoven. Předchozí vláda cílila na rok 2033, současný ministr průmyslu Karel Havlíček tento termín odmítl. Skupina Sev.en plánuje uzavření elektráren Chvaletice a Počerady do konce roku 2026 nebo začátku 2027 z ekonomických důvodů. Konec uhlí v energetice Česka bude pravděpodobně postupný a tržně řízený.
Kolik budou stát nové jaderné bloky v Dukovanech?
Smlouva s korejskou KHNP přesahuje 400 miliard Kč (asi 18,2 miliardy USD) za dva bloky o celkovém výkonu 2 GW. Stavba má začít v roce 2029, první blok by měl být v provozu v roce 2036. Jde o největší investici v moderní české historii — odpovídá zhruba třetině ročního státního rozpočtu.
Proč je Česko poslední v EU v podílu obnovitelných zdrojů?
Obnovitelné zdroje pokryly v roce 2025 jen 17 % české výroby elektřiny. Důvodem je historická závislost na uhlí a jádru, pomalé povolovací procesy a omezené větrné podmínky ve vnitrozemí. Zákon o akceleračních zónách z roku 2025 má povolovací řízení zkrátit na maximálně jeden rok a rozvoj OZE zrychlit.
Co jsou akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje?
Akcelerační zóny jsou vymezená území zavedená zákonem č. 249/2025 Sb., kde se zrychlí povolovací proces pro stavbu obnovitelných zdrojů energie na maximálně jeden rok. Ministerstvo pro místní rozvoj má vymezit zóny celostátního významu do konce srpna 2026 — jde o klíčový milník pro splnění cílů Národního plánu obnovy.
Hrozí Česku nedostatek elektřiny?
Podle ČEPS, provozovatele přenosové soustavy, může Česko po roce 2026 ztratit energetickou soběstačnost a stát se čistým dovozcem elektřiny. Riziko roste, pokud bude útlum uhelných zdrojů pokračovat rychleji než výstavba nových kapacit v energetice Česka. Nové jaderné bloky v Dukovanech budou v provozu nejdříve v roce 2036.
Jak energetická transformace ovlivní ceny elektřiny?
V roce 2026 ceny klesly díky zrušení poplatku POZE — průměrná domácnost ušetří zhruba 2 100 Kč ročně. Střednědobě ale mohou ceny růst kvůli investicím do modernizace sítí (260–280 miliard Kč do roku 2030) a případnému dovozu elektřiny po odstavení uhelných zdrojů.
Komentáře
Sdílejte svůj pohled na toto téma.