Jiří Adamíra by oslavil 100 let: elegán českého divadla

Hlas, kterému říkali „adamírovská vlna"

Jiří Adamíra, jeden z nejcharismatičtějších českých herců 20. století, by 2. dubna 2026 oslavil 100. narozeniny. Proslul nezaměnitelným hlubokým hlasem, elegancí a rolemi intelektuálních bonvivánů — od Hamleta po radu Korejse v Panoptiku Města pražského.

Rozhlasová režisérka Hana Kofránková pro jeho intonační styl zavedla speciální termín: „adamírovská vlna". „Uměl udělat takový hlas, že ženy omdlévaly," vzpomínala. Za 47 let kariéry (1946–1993) účinkoval ve 21 filmech a 22 televizních seriálech, na jevišti Realistického divadla strávil 28 sezon. O svém povolání s lehkou ironií říkal: „Je to v podstatě služba. Ale přece jen někdy krásná."

Od ochotnického jeviště po Národní divadlo

Adamírova kariéra začala za okupace v ochotnických souborech a vedla přes Zlín, Ostravu a 28 let v Realistickém divadle až do Činohry Národního divadla, kde působil v posledních třech letech života.

Jiří Adamíra se narodil 2. dubna 1926 v Dobrovici u Mladé Boleslavi. Během nacistické okupace hrál v ochotnických souborech — profesionální kariéru zahájil v sezoně 1945–1946. V letech 1946–1950 působil ve Zlíně pod vedením režiséra Jiřího Dalíka, poté přešel do Státního divadla v Ostravě (1952–1962).

Zlom přišel v roce 1962 přestupem do Realistického divadla v Praze. Jeho doménou byli intelektuálští bonviváni, panovníci a filozofové — ztělesnil Hamleta, Richarda III., Václava IV. i doktora Ranka v Ibsenově Noře. V letech 1990–1993 přešel do Činohry Národního divadla a současně učil na Divadelní akademii múzických umění v Praze (DAMU).

Modlitba, která dobyla Monte Carlo

Adamírova nejslavnější filmová role — esesák Brensky v Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou (1965) — získala Státní cenu; film pak obdržel Cenu mezinárodní kritiky na Prix Italia a Grand Prix na festivalu v Monte Carlu.

Televizní film Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965, režie Antonín Moskalyk, podle novely Arnošta Lustiga) se stal mezinárodním průlomem. Adamíra v něm ztvárnil esesáka Bedřicha Brenskeho — roli, která vyžadovala zobrazit zlo s takovou přesvědčivostí, že diváci zapomněli na herce za postavou.

O více než dvacet let později nahradil v Panoptiku Města pražského (1987) Jaroslava Marvana v ikonické roli policejního rady Korejse. Odmítl postavu kopírovat — trval na vlastní interpretaci s ironií, skepsí a nadhledem, aby se vyhnul nevýhodným srovnáním. Mezi jeho další filmové role patřily snímky ...a pátý jezdec je strach (1964) a Konec starých časů (1989, režie Jiří Menzel).

Vrácená legitimace a pozdní uznání

Po sovětské invazi v srpnu 1968 Adamíra vrátil stranickou legitimaci KSČ. Režim ho dočasně odstavil — titul Zasloužilý umělec dostal až v roce 1989, paradoxně jen pár týdnů před pádem totality.

Přestože patřil mezi nejtalentovanější české herce své generace, normalizační režim ho po roce 1968 odstavil. Nebyl disident ani kolaborant — pohyboval se v šedé zóně herců, kteří odmítli spolupráci, ale neemigrovali. Nedostával příležitosti odpovídající jeho schopnostem.

Ocenění Zasloužilý umělec obdržel až v roce 1989, těsně před pádem režimu, který mu uznání desítky let odpíral. Je to jeden z nejironičtějších momentů české kulturní historie — totalita nakonec ocenila člověka, kterého sama odstavila, jen aby se vzápětí zhroutila.

Duše a běsi — 22 let s Hanou Maciuchovou

Životní partnerkou Jiřího Adamíry byla herečka Hana Maciuchová. Poznali se v roce 1971 a zůstali spolu 22 let až do jeho smrti v roce 1993 — Maciuchová dvakrát odmítla jeho nabídku k sňatku.

S herečkou Hanou Maciuchovou (1945–2021) se Adamíra seznámil v roce 1971 při natáčení televizní inscenace První radosti. Vztah trval téměř 22 let. Maciuchová dvakrát odmítla jeho nabídky k sňatku z obavy, že by jeho třetí manželství skončilo rozvodem — po jeho smrti tohoto rozhodnutí litovala.

O Adamírovi řekla: „Duše a běsi. Nedá se říct, že by měl jednu výraznou osobní vlastnost. Byla to zajímavá paleta kladů, záporů, vytříbené duchovnosti a zároveň zvláštního humoru a temperamentu. Byl dobře namíchaný." Adamíra zemřel 14. srpna 1993 v Praze na rakovinu páteře ve věku 67 let. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Maciuchová ho přežila o 28 let.

Kde si Adamíru připomenout

Ke 100. výročí narození se 8. dubna 2026 koná v pražském Kině Ponrepo projekce „Jiří Adamíra 100 – V hlavní roli: hlas". Dokumentární portrét z roku 2006 je dostupný na iVysílání České televize.

Projekce v Kině Ponrepo nabídne krátké filmy Odkaz, Mlha, Orbis pictus, Vyšehradský kodex a Chodec pražským stoletím — snímky, v nichž je Adamírův hlas hlavním uměleckým prostředkem. Na iVysílání České televize je k dispozici dokumentární portrét Jiří Adamíra, herec (2006, 28 minut) i oceněný televizní film Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965).

Zajímá vás, jak se měnil vztah českého divadla a politiky od normalizace po sametovou revoluci? Nebo kteří další herci vrátili stranickou legitimaci po roce 1968?