Válka s Íránem mění NATO: co to znamená pro české vojáky

NATO 20. března 2026 stáhlo všech přibližně 600 vojáků ze své poradní mise v Iráku do Evropy. Důvod nebyl spor s Bagdádem ani vyčerpání mandátu — ale válka, do které aliance nebyla přizvána a do které se odmítá zapojit. Íránské drony a rakety zasáhly britské, francouzské a italské základny v severním Iráku a bezpečnostní situace se stala neudržitelnou.

Polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz oznámil evakuaci jako první z aliančních zemí: „Naši vojáci byli kompletně evakuováni z Iráku." Samostatně stáhly vojáky také Španělsko a Chorvatsko. Ve stejný den Donald Trump na Truth Social napsal: „Bez USA je NATO papírový tygr!" — a spojence označil za zbabělce, kteří nepomáhají zajistit plavbu Hormuzským průlivem.

Co byla mise NATO v Iráku

NATO Mission Iraq (NMI) byla nebojová poradní mise založená v červenci 2018 na žádost irácké vlády. Přibližně 600 vojenských poradců ze všech 32 členských zemí NATO plus Rakouska a Austrálie pomáhalo budovat kapacity iráckých bezpečnostních složek v boji proti ISIS.

Mise vznikla na summitu v Bruselu a jejím prvním velitelem se stal kanadský generálmajor Dany Fortin. Od května 2025 velel francouzský generálmajor Christophe Hintzy. NMI radila iráckým představitelům na ministerstvu obrany, ministerstvu vnitra, federálním policejním velitelství i Národním operačním centru premiéra. V srpnu 2023 byl mandát rozšířen o ministerstvo vnitra a federální policii — mise byla na vzestupné trajektorii.

NATO záměrně budovalo NMI jako lehký poradní model: malý počet vojáků, žádné bojové nasazení, politicky méně zranitelný než velké mise typu ISAF v Afghánistánu. Analytici ho označovali za „model nákladově efektivní bezpečnostní angažmá v křehkých státech". Jenže právě tento model se ukázal jako zranitelný ve chvíli, kdy se region propadl do plnohodnotné války.

Válka, do které NATO nebyla přizvána

USA a Izrael zahájily 28. února 2026 Operaci Epic Fury — koordinované útoky na íránské jaderné a vojenské cíle, při nichž byl zabit nejvyšší vůdce Alí Chameneí. Evropští spojenci nebyli předem konzultováni. Írán odpověděl stovkami raket na americké základny v regionu.

Vznikl bezprecedentní paradox: NATO nese operační i reputační náklady konfliktu, který neautorizovalo, k němuž se nepřipojilo a jehož eskalaci veřejně odmítlo. Mluvčí německého kancléře Merze to shrnul přímo: „Tato válka nemá nic společného s NATO — není to válka NATO. NATO je aliance na obranu aliančního území. USA nás před touto válkou nekonzultovaly."

Zahraniční analytici (CFR, Soufan Center) zasazují stažení do širšího kontextu: jde o stres-test evropské strategické autonomie. Válka nutí Evropu definovat, zda je bezpečnostně závislá na USA, nebo schopná samostatného jednání. Trump ve stejný den signalizoval, že USA nechají na spojencích řešení ekonomických důsledků konfliktu: „Hormuzský průliv budou muset hlídat jiné země, které ho využívají — Spojené státy ne."

Analytici Washington Institute varují, že stažení koalice z Iráku bez dokončeného předání úkolů — zejména zpravodajství ISR — může vytvořit prostor pro rekonstituci ISIS, podobně jako v letech 2011–2014. Irácký premiér al-Sudání naopak označil stažení za „dočasné" a očekává návrat mise po skončení války. NATO oficiálně mluví o „úpravě přístupu", ne o stažení.

Íránské rakety dosáhly na Diego Garcia — dál, než kdokoli čekal

Írán 21. března 2026 vypálil dvě balistické střely středního doletu na americko-britskou základnu Diego Garcia v Indickém oceánu, vzdálenou přibližně 4000 km. Žádná nezasáhla cíl, ale samotný dostřel překvapil odborníky — Teherán dosud přiznával limit 2000 km.

Jedna střela selhala za letu, druhou se pokusil zachytit americký torpédoborec střelou SM-3. Podle Bloombergu jde o „ukázku raketových schopností" měnící bezpečnostní kalkulaci. Dostřel 4000 km znamená, že íránské rakety mohou teoreticky dosáhnout Athén, Říma i částí střední Afriky — Írán se tím posunul z regionální na transregionální hrozbu.

Incident souvisí přímo se stažením NATO z Iráku: obojí ukazuje rozšiřující se geografický dosah konfliktu. NATO v březnu 2026 zachytilo několik íránských balistických raket nad tureckým vzdušným prostorem — jednu z nich nad Gaziantepem, což přiblížilo možnost aktivace článku 5 NATO a potenciálně by vtáhlo celou alianci do konfliktu, kterému se snaží vyhnout.

Co to znamená pro Česko

Česko má v Iráku přibližně 40 vojáků v 15. úkolovém uskupení na základnách al-Tádží a Camp Dublin. Armáda ČR průběžně vyhodnocuje bezpečnostní situaci a má připravené plány pro případ eskalace.

Premiér Babiš svolal Bezpečnostní radu státu a označil Írán za bezpečnostní riziko pro Česko i Evropu. Česko vyslalo repatriační lety do Šarm aš-Šajchu, Ammánu a Dubaje pro české občany. Dne 21. března 2026 se Česko připojilo k prohlášení 14 zemí o zajištění bezpečné plavby Hormuzským průlivem. Mluvčí MZV Adam Čörgő uvedl: „Česko podpisem potvrdilo své pozice a solidaritu se spojenci." Podle italského ministra zahraničí Tajaniho má prohlášení politický, nikoli vojenský charakter.

Ekonomické dopady zatím Česko zvládá lépe než při energetické krizi v roce 2022. Írán zablokoval Hormuzský průliv, kudy proudí asi 20 % světové ropy — cena ropy Brent vystoupala na 126 USD/barel a ceny plynu v Evropě se zdvojnásobily z 30 na 60 EUR/MWh. Hlavní ekonom ČSOB Jan Bureš ale upozornil, že Česko je v silnější pozici: forwardové ceny plynu na příští rok jsou 35–40 EUR/MWh oproti téměř 300 EUR/MWh v roce 2022. Bezpečnostní analytik Josef Kraus pro CNN Prima NEWS zhodnotil, že hlavní dopad na Česko budou ceny energií, bezprostřední teroristická hrozba pro ČR podle něj nehrozí.

Zajímá vás, jak přesně blokáda Hormuzského průlivu ovlivňuje cenu benzínu na české pumpě — a proč se dopad tentokrát liší od energetické krize v roce 2022?