Rivalové Zelenského: proč záleží na Budanovovi a Zalužném

Ukrajina prochází nejhlubší vnitropolitickou krizí od začátku ruské invaze. Šéf rozvědky Kyryl Budanov, nyní vedoucí prezidentské kanceláře, a bývalý vrchní velitel Valerij Zalužnyj otevřeně zpochybňují Zelenského linii — oba by ho přitom porazili ve volbách.

Když Zelenskyj 2. ledna 2026 jmenoval Budanova do čela prezidentské kanceláře, vypadalo to jako chytrý tah — vtáhnout potenciálního rivala do systému a neutralizovat ho. Budanov nabídku nejprve odmítl, než ji přijal. O čtyři měsíce později veřejně protiřečí prezidentovi v otázce územních ústupků a média zaznamenávají sabotáže uvnitř prezidentského týmu. Mezitím z Londýna kritizuje Zelenského strategii bývalý generál Zalužnyj.

Kdo jsou Zelenského rivalové

Kyryl Budanov a Valerij Zalužnyj jsou dva nejvýznamnější političtí rivalové ukrajinského prezidenta. Budanov řídí prezidentskou kancelář, Zalužnyj buduje profil z diplomatické pozice v Londýně. Oba mají silnější volební preference než Zelenskyj.

Kyryl Budanov (nar. 1986, Kyjev) vybudoval kariéru u speciálních sil vojenské rozvědky HUR. Od roku 2016 ho cvičila CIA v rámci elitní jednotky 2245. Přežil více než deset pokusů o atentát — v listopadu 2023 byla jeho manželka Marianna otrávena těžkými kovy. Je prvním vysokým vojenským důstojníkem v pozici vedoucího prezidentské kanceláře, která byla dosud vždy civilním postem.

Valerij Zalužnyj (nar. 1973) velel ukrajinským ozbrojeným silám od července 2021 do února 2024, kdy ho Zelenskyj odvolal a nahradil generálem Syrským. Pochází z vojenské rodiny, Národní obrannou akademii absolvoval se zlatou medailí — vojáci ho přezdívají „železný generál". Od března 2024 působí jako velvyslanec ve Velké Británii.

Podle průzkumu sociologické skupiny Socis z prosince 2025 by Zalužnyj v hypotetických prezidentských volbách porazil Zelenského v druhém kole poměrem 64:36. Budanov by zvítězil 56:44.

Proč Budanov protiřečí Zelenskému

Budanov se od dubna 2026 systematicky odchyluje od prezidentské linie — zatímco Zelenskyj odmítá územní ústupky, Budanov připouští kompromisy včetně možného stažení z Donbasu výměnou za bezpečnostní záruky.

Vše začalo pádem Andrije Jermaka, dosud druhého nejmocnějšího muže Ukrajiny. Jermak rezignoval 28. listopadu 2025 poté, co Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) provedl razii v jeho rezidenci v rámci operace Midas — korupčního skandálu kolem státní energetické společnosti Energoatom. Zelenskyj tak ztratil nejsilnějšího spojence a musel se obrátit právě na Budanova.

Analytik Balázs Jarábik z IPS Journal charakterizuje tento krok jako „strategie pojistky v podmínkách extrémních omezení" — Zelenskyj váže potenciálního vyzyvatele do systému místo přímé konfrontace. Jenže strategie se obrací proti němu. Budanov v dubnu 2026 v rozhovoru prohlásil: „Rychlá nebo jednoduchá řešení jsou naprosto nerealistická." K mírovým jednáním dodal: „Bez osobního setkání nemůžeme dospět ke konečnému závěru — ani pozitivnímu, ani negativnímu. Rusové to také velmi dobře vědí."

Zelenskyj čelí dilematu: odvolat Budanova by znamenalo vytvořit otevřeného nepřítele s rozvědkovým zázemím, ponechat ho znamená tolerovat rostoucí opozici zevnitř.

Zalužnyj — kritik ze zahraničí

Valerij Zalužnyj jako velvyslanec v Londýně veřejně kritizuje strategii USA i Zelenského. V průzkumech zůstává nejpopulárnějším ukrajinským politikem.

V projevu v Chatham House 6. března 2026 Zalužnyj prohlásil: „Spojené státy ničí světový řád." Varoval, že NATO může přestat existovat a Washington deleguje bezpečnost na Evropu bez vlastní účasti. Tato kritika míří nejen na americkou administrativu, ale nepřímo i na Zelenského, který se na americkou podporu spoléhá.

Západní spojenci jsou přitom v podpoře ukrajinských politiků rozděleni. Podle analýzy IPS Journal Británie favorizuje Zalužného jako budoucího lídra, zatímco USA se orientují na Budanova jako pragmatičtějšího partnera pro jednání s Ruskem.

Co to znamená pro mírová jednání

Vnitřní mocenský boj komplikuje ukrajinskou vyjednávací pozici. Budanov signalizuje ochotu ke kompromisům, které Zelenskyj veřejně odmítá — Kreml to sleduje a využívá.

Jednání o příměří probíhají paralelně — třetí kolo v Abú Dhabí v únoru 2026 za účasti americké delegace pod Stevem Witkoffem. Budanov tvrdí, že mírová dohoda je blízko, zatímco Kreml signalizuje, že pozice zůstávají neslučitelné. Rusko neoficiálně požaduje Zelenského odchod jako podmínku míru.

Na ruské straně přitom panuje obdobná křehkost. V roce 2025 zůstalo utajených 44,5 % Putinových dekretů (449 z minimálně 1010) — nárůst o 3,4 procentního bodu oproti roku 2024. Ruská elita je podle Carnegie fragmentovaná a demoralizovaná. Oba lídi čelí slábnoucí pozici, což paradoxně komplikuje jakékoli vyjednávání — ani jedna strana nemá mandát k velkým ústupkům.

Podle průzkumu Kyjevského mezinárodního institutu sociologie (KIIS) z ledna 2026 (N=1003, telefonické rozhovory, statistická chyba 4,1 %) důvěřuje Zelenskému 61 % Ukrajinců s bilancí důvěry +28 % — nejnižší od začátku plnohodnotné ruské invaze. Kritici upozorňují, že reorganizace vlády je kalkulovaný pokus centralizovat moc, nikoli reformní krok.

Klíčový paradox: volby jsou za válečného stavu nemožné, takže jde o boj o pozice pro poválečnou Ukrajinu. Kdo bude mít silnější politický profil v okamžiku, kdy válka skončí, bude mít náskok — a Budanov i Zalužnyj to vědí.

Zajímá vás, jak funguje mocenská rovnováha v zemích, které vedou válku? Nebo proč demokratické instituce fungují jinak pod tlakem ozbrojených konfliktů?