Karel III. u Trumpa: spojenectví USA a Británie v krizi

Čaj v Bílém domě uprostřed diplomatické bouře

Král Karel III. zahájil 27. dubna 2026 čtyřdenní státní návštěvu USA — první návštěvu britského monarchy od roku 2007. Přijel v době, kdy jsou americko-britské vztahy v nejhorší krizi od Suezské krize v roce 1956, způsobené sporem o válku s Íránem a Trumpovými osobními útoky na premiéra Starmera.

Trump s Melanií přivítali královský pár na jižní terase Bílého domu — odpolední čaj, prohlídka speciálního včelího úlu. Karel III., vášnivý včelař, si úly prohlédl s viditelným nadšením. Zdánlivě idylická scéna. Jenže tři dny předtím uniklo memorandum Pentagonu navrhující zpochybnit britskou svrchovanost nad Falklandami jako odvetu za nedostatečnou britskou podporu ve válce s Íránem.

Proč jsou vztahy USA a Británie v krizi

Krize začala 28. února 2026, kdy USA a Izrael zahájily letecké údery na Írán. Premiér Starmer odmítl povolit USA použití základen Královského letectva (RAF) Fairford a Diego Garcia s odkazem na mezinárodní právo — a vyvolal tím Trumpovu osobní kampaň proti britské vládě.

Trump reagoval ostře. Starmera nazval „prohrávajícím" a prohlásil: „Tohle není žádný Winston Churchill, se kterým máme co do činění." Když Británie uzavřela dohodu o předání Čagoských ostrovů Mauriciu, Trump napsal kapitálkami: „NEDÁVEJTE PRYČ DIEGO GARCIA!" Británie nakonec ustoupila a povolila „omezené a obranné" využití Diego Garcia pro operace proti Íránu — ale škoda na vztazích už byla způsobena.

Podle průzkumu Gallup z roku 2026 klesla příznivost Američanů vůči Británii z 88 % na 76 % — nejnižší za celou historii měření. Mezi republikány propad z 84 % na 64 %. Bilaterální obchod přitom dosahuje 329,5 miliardy liber ročně (k třetímu čtvrtletí 2025) — USA jsou největším obchodním partnerem Británie s podílem asi 18 % britského obchodu.

Suez, Falklandy, Irák: krize, které aliance přežila

Pojem „zvláštní vztah" poprvé použil Winston Churchill v roce 1946. Od té doby přežil spojenectví tři velké krize — Suez 1956, Falklandy 1982 a invazi do Iráku 2003. Dnešní rozkol je ale jiný: poprvé zpochybňuje samotné základy aliance.

Při Suezské krizi v roce 1956 Eisenhower pohrozil odepřením finanční pomoci — britská libra ztratila 45 milionů dolarů za tři dny, Británie požádala Mezinárodní měnový fond (MMF) o pomoc, ale USA žádost zablokovaly. Premiér Eden rezignoval. Přesto se vztah rychle obnovil — už v roce 1958 obě země podepsaly Dohodu o vzájemné obraně a Američané prodali Británii raketovou technologii.

U Falkland v roce 1982 USA zpočátku odmítly vojenskou pomoc, nakonec poskytly logistiku. Při invazi do Iráku v roce 2003 Blair Bushovi poskytl desítky tisíc vojáků — nejužší koordinace za desetiletí, ale v Londýně vyvolala největší protest v britské historii s více než milionem účastníků. Pokaždé se aliance vzpamatovala. Tentokrát je ale v sázce víc: unikl dokument Pentagonu zpochybňující Falklandy a Trump hrozí vyššími cly na britský dovoz.

Evropa jedná sama: Merz kritizuje strategii USA

Německý kancléř Friedrich Merz otevřeně kritizuje americkou strategii vůči Íránu a nabízí evropské diplomatické řešení. Krize ve vztazích USA–Británie tak není izolovaný spor, ale symptom širšího transatlantického pnutí.

„Íránci jsou zjevně silnější, než se myslelo. Američané nemají v jednáních přesvědčivou strategii," prohlásil Merz. Válku označil za „špatně promyšlenou" a zdůraznil ekonomický dopad: „Stojí nás to hodně peněz — konflikt má přímé důsledky na naši ekonomickou výkonnost." Evropa připravuje vlastní diplomatické řešení s nabídkou postupného uvolnění sankcí výměnou za dohodu.

Analytik Nick Witney z Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) upozornil, že posun americké pozornosti od Evropy k Indo-Pacifiku je strukturální trend, který by probíhal i pod demokratickým prezidentem. Nejde jen o Trumpa — jde o přehodnocení celé americké strategie.

Královská diplomacie jako záchranná brzda

Trump odděluje krále od britské vlády — Karla III. nazval „statečným mužem a skvělým mužem". Královská návštěva tak funguje jako diplomatický kanál mimo vládní spor, ale strukturální problémy aliance vyřešit nemůže.

Karel III. pronese 28. dubna projev před společnou schůzí Kongresu — první britský monarcha od Alžběty II. v roce 1991. V projevu odkáže na tradici od Magna Carty po demokratické hodnoty. Program zahrnuje i New York — památník 11. září, komunitní projekt v Harlemu a oslavu stého výročí Medvídka Pú.

Návštěva se ale koná navzdory odporu. Devětadvacet poslanců Liberálních demokratů požadovalo její zrušení. Lídr Ed Davey nazval Trumpa „nebezpečným a zkorumpovaným gangsterem" a řekl: „Proč Keir Starmer odměňuje toto šikanování státní návštěvou krále?" Podle průzkumu YouGov z března 2026 si 49 % Britů přálo návštěvu zrušit.

Sněmovna lordů vydala zprávu doporučující „rebalancovat" vztah s USA — spolupracovat, kde to jde, ale posilovat schopnost jednat bez americké podpory. Konec sentimentálního „zvláštního vztahu", přechod k transakčnímu modelu. Anand Sundar z ECFR varoval, že konec spojenectví by ohrozil britskou ekonomiku i bezpečnost, včetně ztráty přístupu k jadernému odstrašení a zpravodajským informacím v rámci zpravodajské aliance Five Eyes (USA, Británie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland).

Zajímá vás, jak vlastně funguje královská diplomacie — a proč monarcha bez politické moci dokáže ovlivnit vztahy mezi státy víc než premiér?