Na řeckém ostrově Kalymnos zahynul 27. března 2026 šedesátiletý český horolezec poté, co kaskádově selhaly tři 24 let staré expanzní nýty na cestě ST SAVVAS 7b+. Incident odhaluje systémový problém údržby fixního jištění na přímořských skalách v celé Evropě — koroze pod napětím ničí nýty zevnitř, aniž by to šlo poznat pouhým okem.
Lezec udělal všechno správně. Cestu vylezl, standardně zacvakl vrcholový řetěz a nechal se spouštět dolů. Při sestupu odstraňoval expresky — běžná rutina, kterou denně opakují tisíce lezců po celém světě. Pak se zlomily oba nýty tvořící vrcholové kotviště. Zatížení přešlo na třetí nýt pod nimi. Ten selhal také. Kaskádové selhání tří jisticích bodů během několika sekund.
Tři nýty, pět hodin, jeden zbytečný konec
Český lezec po pádu z přibližně deseti metrů dopadl na skalní římsu. Zůstal při vědomí a komunikoval, ale záchranná operace trvala pět hodin — vrtulník nemohl přistát kvůli počasí a terénu, dobrovolní záchranáři dorazili bez nosítek a základního vybavení. Lezec zemřel během transportu do nemocnice.
Cesta ST SAVVAS v sektoru Jurassic Park byla osazena v roce 2002 desetimilimetrovými expanzními nýty s plaketami Petzl. Prvovýstupci Thomas Michaelides a Aris Theodoropoulos — oba klíčové postavy lezecké komunity na Kalymnosu. Theodoropoulos v roce 2008 osobně přeosadil 175 cest. Tahle mezi nimi nebyla.
Řecký web Pezoporontas označil incident za „kroniku předem ohlášené smrti" a kritizoval pětihodinovou záchrannou operaci, při které lékař dorazil bez léků. Organizace Rebolt Kalymnos vydala prohlášení: „Lezec neudělal nic špatně. Přesně tomuto druhu nehod se snažíme předcházet."
Neviditelný nepřítel: koroze pod napětím
Stress Corrosion Cracking (SCC) je forma koroze, která ničí kov zevnitř — mikroskopické trhliny vznikají v důsledku chemických reakcí se slaným vzduchem, vlhkostí a teplotou. Nýt může vypadat zcela v pořádku a přesto se zlomit pod pouhým tělesným zatížením.
Právě to dělá SCC tak zákeřnou. Na rozdíl od běžné rzi, kterou lezec uvidí, probíhá uvnitř kovu. Vizuální kontrola ji nezachytí. Zatěžovací zkouška v terénu ji neodhalí. Testy společnosti Petzl France na jedné ukázkové skále zjistily, že 20 % nainstalovaných kotev mělo pevnost pouhých 1–5 kN. Standard Mezinárodní horolezecké federace (UIAA) přitom požaduje minimálně 22 kN — tedy čtyřikrát až dvacetkrát více.
Problematické nýty na Kalymnosu pocházely ze dvou zdrojů: nerezová ocel nízké kvality a vadná série od výrobce Rockland. Většina cest osazených kvalitní nerezí 304 problémy nevykazuje. Aktuální standard vyžaduje nerez 316L Marine, případně titan.
Jak dlouho vydrží lezecký nýt
Životnost lezeckého nýtu závisí dramaticky na materiálu a prostředí. Zatímco titanový lepený nýt vydrží přes 50 let i u moře, běžný nerezový expanzní nýt v přímořském prostředí může selhat již po třech letech.
| Typ nýtu | Vnitrozemí (suché) | Přímořské prostředí | Tropické pobřeží |
|---|---|---|---|
| Pozinkovaná ocel | 10–15 let | 1–3 roky | ~3 měsíce |
| Nerez 304 (expanzní) | 20–25 let | 3–10 let | 3–5 let |
| Nerez 316L (expanzní) | 25–30 let | 5–15 let | 5–10 let |
| Nerez 316L (lepený) | 30–50 let | 15–25 let | 10–15 let |
| Titan (lepený) | 50+ let | 50+ let | 50+ let |
Nýty na cestě ST SAVVAS byly nerezové expanzní, instalované v přímořském prostředí. Po 24 letech překročily i optimistický odhad životnosti. Expert UIAA Alan Jarvis přitom tvrdí: „Pokud se správná třída kotvy přiřadí k danému lezeckému prostředí, měla by být dosažitelná životnost 50 let a více." Klíčové slovo: správná třída. V roce 2002 se u moře běžně osazovala nerez, která tam nemá co dělat.
Kdo udržuje tisíce cest — a proč to nestačí
Údržbu fixního jištění na lezeckých skalách po celé Evropě zajišťují téměř výhradně dobrovolníci. Žádný stát ani mezinárodní organizace nemá povinnost kontrolovat stav nýtů — lezec se de facto spoléhá na dobrou vůli komunity.
Kalymnos má přibližně 4 216 sportovních lezeckých cest v 99 sektorech — nejvyšší koncentrace sportovních cest na světě. Ročně přibude asi 200 nových. Mezi lety 2000–2010 obec aktivně podporovala osazování: rozdávala nýty, půjčovala vrtačky. Vznikla „velkovýroba" cest. Ale ta samá podpora nedokázala zajistit systematickou údržbu. Český web Horydoly.cz to komentoval: podpora „nese své červivé ovoce".
Na jaře 2024 vznikl řecký neziskový spolek Rebolt Kalymnos — grassroots iniciativa lezců, kteří problém řeší zdola. Jejich největší projekt: kompletní přeosazení sektoru Secret Garden titanovými lepenými nýty. Týdny příprav, osm hodin denní práce. V květnu 2026 UIAA pořádá přímo na Kalymnosu workshop přeosazování — součást výročního zasedání Bezpečnostní komise. Přijede se učit celá Evropa.
Úřady Kalymnosu po tragédii oznámily, že chtějí prověřit všechny cesty osazené před rokem 2005 a doporučují lezcům se jim vyhýbat, pokud nebyly renovány.
Jak poznat nebezpečnou cestu
Tři hlavní vizuální varovné signály nebezpečného nýtu: rez a koroze na povrchu, otáčející se nebo volná plaketa a nýt, který se hýbe v díře. Problém je, že nejzákeřnější forma koroze — SCC — je vizuálně nedetekovatelná.
Praktická doporučení organizace Rebolt Kalymnos: vyhýbejte se cestám osazeným před rokem 2005, které nebyly přeosazeny. To platí zejména pro přímořské oblasti — Kalymnos, jižní Francii, Sicílii, Sardinii. V jižní Francii po sérii incidentů se selháním jištění úřady uzavřely všechny skály v departementu Pyrénées-Orientales. Na Sicílii se nýt zlomil pod pouhým tělesným zatížením lezce vážícího 65 kg — naštěstí horní nýt vydržel.
V České republice je situace odlišná. ČHS distribuuje správcům skal chemické kotvy a doporučuje lepené skoby jako standard pro sportovní cesty. Vnitrozemské prostředí je k nýtům výrazně šetrnější než přímořské. Ale i u nás platí: nikdo nemá zákonnou povinnost nýty kontrolovat. Systém stojí na dobrovolnících.
UIAA v roce 2025 vydala pátou verzi standardu Rock Anchors (UIAA 123), která zpřísňuje požadavky na kvalitu svarů kotevních komponentů a navazuje na testovací protokoly pro odolnost vůči korozi zavedené v předchozích verzích. Jediné destinace, které problém řeší systémově výměnou za titanové nýty, jsou Thajsko, Kajmanské ostrovy, Havaj a Brazílie. V Thajsku musely být nerezové nýty přeosazovány pětkrát za 20 let kvůli rychlé korozi.
Říkali jste si někdy, kdo vlastně zodpovídá za bezpečnost cest, po kterých lezete? A jak by vypadal systém, ve kterém údržba lezeckých nýtů nespoléhá jen na dobrou vůli dobrovolníků?
Často kladené otázky
Proč selhaly nýty na Kalymnosu?
Na cestě ST SAVVAS 7b+ selhaly 24 let staré expanzní nýty z nerezové oceli kvůli korozi pod napětím (Stress Corrosion Cracking). Přímořské prostředí — slaný vzduch, vlhko a teplo — dramaticky zkracuje životnost nýtů. Nýty instalované v roce 2002 překročily odhadovanou životnost pro přímořské podmínky.
Jak poznat nebezpečný lezecký nýt?
Vizuální varovné signály zahrnují rez, volnou plaketu a nýt pohybující se v díře. Problém je, že nejnebezpečnější koroze (SCC) je neviditelná — nýt vypadá v pořádku, ale uvnitř je prasklý. Rebolt Kalymnos doporučuje vyhýbat se cestám osazeným před rokem 2005 v přímořských oblastech.
Jak se o bezpečnost lezeckých cest stará Česko?
V České republice údržbu fixního jištění na skalách zajišťují dobrovolní správci pod Českým horolezeckým svazem (ČHS). ČHS distribuuje správcům chemické kotvy a doporučuje lepené skoby jako standard. Vnitrozemské prostředí je k nýtům šetrnější než přímořské, ale systém závisí na dobrovolnících — žádný zákon údržbu nenařizuje.
Komentáře
Sdílejte svůj pohled na toto téma.