Hrnky s Hitlerem: kde je hranice mezi sbírkou a propagací

Soud zrušil trest za hrnky s nacisty — co se stalo

Městský soud v Praze 9. dubna 2026 zrušil tříletý podmíněný trest řediteli nakladatelství Naše vojsko Emerichu Drtinovi za prodej hrnků s nacistickou tematikou. Soud překvalifikoval jednání na přestupek a případ postoupil městskému úřadu. Rozhodnutí odkrývá nejasnou hranici mezi komerčním prodejem a trestnou propagací nacismu.

Emerich Drtina v období 2017–2020 prodal přes e-shop a prodejnu na Smíchově více než 3 400 hrnků a přes 1 000 triček s vyobrazeními nacistických pohlavárů — Hitlera, Himmlera, Göringa, Goebbelse a Eichmanna. Nabízel i velkoformátové reprodukce obrazů, kalendáře a knihy. Celkový obrat přesáhl 1,13 milionu korun.

Obvodní soud pro Prahu 5 v březnu 2025 uznal Drtinu vinným z podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 403 trestního zákoníku) a uložil mu tříletý podmíněný trest s pětiletou zkušební dobou, peněžitý trest 288 000 Kč a nakladatelství pokutu 720 000 Kč. Odvolací soud o rok později tento rozsudek zrušil.

Proč odvolací soud rozhodl jinak

Klíčovou roli hraje judikát Nejvyššího soudu (Tpjn 302/2005), který považuje historický nacismus za zaniklé hnutí. Pro odsouzení podle § 403 musí obžaloba prokázat existenci konkrétního současného neonacistického hnutí, které obžalovaný vědomě podporoval.

Mluvčí Městského soudu v Praze Marika Zahradníčková uvedla: „Nejde o trestný čin, jednání obžalovaného však může být posouzeno jako přestupek." Soud konstatoval, že samotný komerční prodej historických předmětů nemusí automaticky znamenat podporu existujícího neonacistického hnutí — a právě to je to, co § 403 vyžaduje.

Drtina se obhajoval tím, že jednal logicky — v Německu si legálně koupil licenci na Goebbelsovy deníky a odkazoval na dřívější zproštění obžaloby za distribuci Mein Kampf. Kauza běží od roku 2018 — celkem osm let od prvního policejního vyšetřování, přes tři obžaloby a jedno vrácení k došetření.

Dva paragrafy, dvě logiky — jak funguje český zákon

České právo zná dva paragrafy proti nacistické propagaci: starší § 403 (podpora hnutí) vyžaduje prokázání vazby na konkrétní hnutí, novější § 403a (komerční šíření symbolů) je objektivnější, ale platí až od roku 2022 — Drtinovo jednání spadá do období 2017–2020.

Paragraf 403 trestního zákoníku postihuje založení, podporu a propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Základní sazba je 1–5 let vězení, při šíření tiskem či internetem 3–10 let. Problém? Nejvyšší soud judikoval, že obžaloba musí prokázat existenci konkrétního současného hnutí — a to vytváří důkazní mezeru. Prodej hrnků s Hitlerem je nevkusný, ale je to totéž co podpora neonacistů?

Zákonodárci si tento problém uvědomili. Od 1. ledna 2022 platí § 403a (zákon č. 220/2021 Sb.), který kriminalizuje přímo komerční šíření nacistických symbolů — výrobu, dovoz, nabídku i prodej děl zobrazujících symboly, vlajky, odznaky, uniformy, hesla a vyobrazení představitelů hnutí. Trest: až 3 roky, při šíření tiskem nebo internetem 1–5 let. Zákon výslovně vyjímá z trestnosti využití propagandistického materiálu při výuce a zpravodajství o historických událostech — to chrání muzea, učebnice a dokumenty.

Od 1. ledna 2026 je navíc v Česku trestná i propagace komunistického hnutí podle upraveného § 403, který nově výslovně jmenuje nacistická, komunistická a jiná hnutí směřující k potlačení práv a svobod.

Jak to řeší jinde v Evropě

Německo, Rakousko i Polsko mají přísnější nebo přesnější zákony proti nacistickým symbolům než Česko. Slovensko naopak zvažuje zmírnění — vládní strana SNS (Slovenská národná strana) navrhla zrušit trestnost držení extremistických materiálů — návrh později stáhla.

V Německu § 86a trestního zákoníku zakazuje veřejné používání a komerční zneužívání nacistických symbolů s trestem až 3 roky. Soukromé vlastnictví nacistických předmětů je legální, pokud symboly nejsou vystaveny veřejně. V Rakousku porušení zákona o odznacích hrozí pokuta až 4 000 EUR a měsíc vězení. Polsko zakazuje výrobu, dovoz a šíření předmětů veřejně propagujících fašistický systém, ale vyjímá činnost uměleckou, vzdělávací, sběratelskou a akademickou.

Slovensko jde opačným směrem. Vládní strana SNS (Slovenská národná strana) v lednu 2026 navrhla zcela zrušit trestnost výroby, šíření a držení extremistických materiálů s odůvodněním ochrany sběratelů. Opozice i koaliční Hlas návrh odmítli — SNS nakonec návrh z parlamentu stáhla. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc k tomu poznamenal: „Trestní právo nesmí sloužit jako bič na hloupé názory." Otázka zní, kde přesně tahle hranice leží — a Drtinův případ ukazuje, že ani české soudy se na odpovědi neshodnou.

Co to znamená pro vás

Překvalifikování Drtinova případu na přestupek neznamená, že prodej nacistických předmětů je v Česku legální. Od roku 2022 platí § 403a, který komerční šíření nacistických symbolů výslovně zakazuje — ale vztahuje se jen na jednání po tomto datu.

Federace židovských obcí v ČR podala trestní oznámení kvůli kalendáři s nacistickými pohlaváry a německý velvyslanec Christoph Israng veřejně vyjádřil šok nad prodejem nacistických předmětů v centru Prahy. Kritici argumentují, že obchod s nacistickým zbožím zásobuje neonacistické skupiny symboly pro propagandu a nábor. Drtinův případ je právním precedentem — ukazuje, že samotný prodej bez prokázané vazby na konkrétní hnutí nemusí být trestný čin. Pro budoucí případy po roce 2022 ale platí přísnější § 403a, který tuto důkazní mezeru částečně zaplňuje.

Zajímá vás, kde přesně leží hranice mezi historickou pamětí a komerčním zneužitím nacistických symbolů? Nebo jak vlastně funguje rozdíl mezi trestným činem a přestupkem v českém právu?