CO₂ v jeskyních: neviditelný zabiják, kterého neucítíte

Devět jednotek, osmdesát záchranářů, šest hodin pod zemí. V sobotu 24. května 2026 uvízlo pět amatérských jeskyňářů v jeskyni u Holštejna na Blanensku — pouhých sto metrů od východu. Mezi nimi a povrchem stála neviditelná bariéra: oxid uhličitý. Bezbarvý, bez zápachu, 1,5× těžší než vzduch. Nedá se ucítit, nedá se vidět. A při koncentraci nad 5 % způsobí bezvědomí během minut.

Neviditelný plyn, který zabíjí bez varování

Oxid uhličitý je bezbarevný plyn bez zápachu, 1,5× těžší než vzduch. V jeskyních se hromadí v nejnižších částech a vytváří takzvaná plynová jezera. Detekce pouhými smysly je prakticky nemožná — mnoho lidí ztrácí vědomí bez předchozích varovných příznaků.

V jeskyních vzniká CO₂ třemi způsoby: biogenně rozkladem organického materiálu v půdě nad jeskyní, hydrotermálně z hlubinných teplých pramenů a uvolňováním ze stojatých podzemních vod. V Zbrašovských jeskyních je zdokumentováno úmrtí průzkumníka už v roce 1560 — jde o jeden z nejstarších zaznamenaných případů smrtelné otravy CO₂ v jeskyni.

Klíčový faktor je sezónní kolísání. V létě při vyšších venkovních teplotách je vzduch v jeskyni statický a CO₂ se akumuluje. V zimě studený venkovní vzduch proniká dovnitř a CO₂ vytlačuje ven. Sobotní záchrana u Holštejna se odehrála právě na konci května, kdy koncentrace začínají stoupat. „Lokality s vyšší koncentrací oxidu uhličitého se v některých místech v jeskyních vyskytují přirozeně. Na koncentraci plynu má vliv počasí — při vyšších venkovních teplotách roste," potvrdil mluvčí Hasičského záchranného sboru (HZS) Jihomoravského kraje Jaroslav Mikoška.

Účinky CO₂ na lidský organismus

Průmyslový limit pro osmihodinovou expozici CO₂ je 0,5 %. V odborné literatuře se koncentrace nad 1 % označuje jako „foul air" (zkažený vzduch) a představuje nejživotrůznější situaci v podzemí. Při 10 % nastává smrt během několika minut.

Zákeřnost CO₂ spočívá v jeho narkotickém účinku. Při vyšších koncentracích zhoršuje úsudek a schopnost provádět složité úkony jako lezení a vázání uzlů. „Při vysoké koncentraci oxidu uhličitého nemají postižení dostatek kyslíku, hrozí jim upadnutí do bezvědomí a jedná se o život ohrožující stav," vysvětlila mluvčí záchranné služby Michaela Bothová.

Koncentrace CO₂	Účinek na člověka
0,04 %	Normální atmosférická hladina
0,5 %	Průmyslový limit pro 8h expozici
1 %	Foul air (zkažený vzduch) — zrychlený dech a tep
3 %	Zdvojnásobení plicní aktivity
4–5 %	Nesnesitelná dušnost, silné bolesti hlavy, rychlé vyčerpání
5–6 %	Krátkodobě přežitelné, vysoké riziko bezvědomí
8 %	Rychlá smrt
10 %	Respirační paralýza a smrt během několika minut

Pro srovnání: běžná koncentrace CO₂ v dobře větraných jeskyních se pohybuje mezi 0,3–1,0 %. Stačí však neprůchodná chodba nebo teplý letní den a hodnota může vyskočit na násobky.

Jak probíhá záchrana pod zemí

Podzemní záchranné operace v Česku zajišťuje Speleologická záchranná služba (SZS) — dobrovolná jednotka s pouhými 30 členy ve dvou stanicích. Adepti absolvují dva roky specializovaného výcviku nad rámec standardních jeskyňářských dovedností.

„Jeskyňáři může pomoci jenom jeskyňář," říká Michal Novák, velitel české záchranné stanice SZS s téměř třicetiletou zkušeností. Jeskyňářem se stal v šestnácti letech. Běžní hasiči nemají výcvik pro podzemní zásahy — bez spolupráce se SZS se pod zem neodváží.

U Holštejna zasahovalo devět jednotek, ale klíčovou roli hrála právě SZS. Záchranáři museli přes prostor s CO₂ používat dýchací přístroje. Všech pět jeskyňářů bylo nakonec v pořádku — po vytažení jim zkontrolovali saturaci kyslíkem. Čtyři další jeskyňáři se z jeskyně dostali sami ještě před příjezdem záchranářů.

Vedle CO₂ je při podzemní záchraně největším rizikem hypotermie. V jeskyních panuje teplota kolem 10 °C při stoprocentní vlhkosti — nehybná oběť rychle prochladne. V lednu 2026 to zažil zkušený jeskyňář Václav Adamec s dvacetiletou praxí: ve Svážné studni u Rudice si zlomil holenní kost v hloubce 50 až 70 metrů. Záchrana trvala 21 hodin a vyžadovala odstřely skály k rozšíření chodby. „Lezl jsem klukům po hlavách," popsal paradox situace, kdy se zranění stalo v nejjednodušší části jeskyně.

Moravský kras: tisíc jeskyní a klesající zájem

Moravský kras je největší krasovou oblastí v ČR s rozlohou 92 km². Obsahuje přibližně 1 100 jeskyní a propastí, z nichž pět je veřejně přístupných. V celém Česku je asi tisíc organizovaných jeskyňářů ve 30 skupinách.

Zájem o jeskyňářství jako koníček klesá, což komplikuje nábor nových členů záchranné služby. SZS zasahuje průměrně jednou ročně na každé stanici — málo na rutinu, dost na to, aby záchranáři museli být neustále připraveni. Měsíčně probíhají cvičení simulující reálné operace od nalezení oběti přes stabilizaci po transport.

Doporučená detekce CO₂ v jeskyních jsou indikační trubičky — malé, lehké a spolehlivé. Karbidové lampy a lidské smysly jsou nespolehlivé. Profesionální záchranáři používají interferometry, ale pro amatérské jeskyňáře jsou příliš drahé. Otázkou zůstává, zda amatérští jeskyňáři mají dostatečné vybavení a znalosti k rozpoznání nebezpečí, které je bezbarevné a bez zápachu.

Říkali jste si někdy, co se děje se vzduchem v jeskyni, když vstoupíte dovnitř? A jak byste poznali, že něco není v pořádku, když to nevidíte ani necítíte?