Arménie volí pod ruským tlakem
Arménie jde 7. června 2026 k parlamentním volbám — prvním řádným od roku 2017. Kreml stupňuje hybridní nátlak kombinací energetického vydírání, dezinformačních kampaní a podpory proruské opozice. Dvanáct dní před volbami podepsal americký ministr zahraničí Marco Rubio v Jerevanu strategické partnerství USA–Arménie.
Putin 1. dubna 2026 v Kremlu varoval arménského premiéra Nikola Pašinjana, že směřování k EU „může skončit jako na Ukrajině". Výslovně přirovnal arménskou situaci k událostem před ruskou invazí v roce 2022. Pašinjan odpověděl: „Ruská federace nemůže zajistit bezpečnostní potřeby Arménie. Závislost na jediném partnerovi v bezpečnostních otázkách je strategická chyba."
Od tanků k dezinformacím: tři vlny ruského tlaku
Rusko od roku 2008 používá vůči zemím opouštějícím jeho sféru vlivu tři odlišné strategie: vojenskou invazi (Gruzie 2008), postupnou eskalaci (Ukrajina 2014–2022) a hybridní nátlak bez vojáků (Arménie 2024–2026). Každá vlna je sofistikovanější než předchozí.
V roce 2008 Rusko vojensky zaútočilo na Gruzii po gruzínském pokusu o znovuzískání Jižní Osetie. Obsadilo 20 % gruzínského území a uznalo nezávislost dvou separatistických regionů. Na Ukrajině zvolilo postupnou eskalaci — anexe Krymu v roce 2014 po podpisu asociační dohody s EU, plnohodnotná invaze v roce 2022.
V Arménii Rusko testuje třetí přístup. Místo tanků nasazuje energetické vydírání — mluvčí Kremlu Peskov pohrozil, že preferenční cena plynu (177,50 USD oproti 600 USD na světových trzích) „není samozřejmostí pro země opouštějící ruské integrační struktury". K tomu přidává dezinformační kampaně přes klonované mediální platformy a AI-generovaný obsah, financování proruské opozice a nátlak přes arménskou apoštolskou církev.
Podle analýzy Carnegie Endowment Rusko vnímá Arménii jako „hybridní bojiště", kde testuje nekinetické metody ovládání odcházejících satelitů. RAND Corporation zařazuje Arménii spolu s Gruzií a Moldavskem mezi země v „čekárně Západu" — vystavené ruskému nátlaku právě proto, že se orientují na EU, ale ještě nemají západní bezpečnostní záruky.
Proč Arménie opouští Rusko
Zlom nastal v září 2023, kdy Ázerbájdžán během 24hodinové ofenzívy obsadil Náhorní Karabach. Ruští mírotvorci nezasáhli, přestože měli mandát z příměří z roku 2020. Přes 100 000 Arménů uprchlo — a důvěra v Rusko se zhroutila.
Arménie zmrazila členství v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) v únoru 2024 a přestala platit příspěvky. Pašinjan v prosinci 2024 prohlásil: „Považujeme se za mimo CSTO. Překročili jsme bod, z něhož není návratu." Arménský parlament v březnu 2025 schválil zákon o zahájení procesu přistoupení k EU.
Ruský televizní propagandista Vladimir Solovjov vyzval ke „speciální vojenské operaci" v Arménii, což vedlo k předvolání ruského velvyslance. Putin sám přirovnal situaci k Ukrajině — a to v přímém rozhovoru s Pašinjanem. Lavrov označil arménské směřování k EU za „mylnou logiku" sloužící k poškození Ruska.
Západ reaguje: Rubio i EU v Jerevanu
Dvanáct dní před volbami podepsal americký ministr zahraničí Marco Rubio v Jerevanu chartu strategického partnerství USA–Arménie a rámcovou dohodu o koridoru TRIPP spojujícím Ázerbájdžán s Nachičevanem přes arménský Sjunik.
Koridor TRIPP (Trump Route for International Peace and Prosperity) je americký projekt, v němž USA drží 74% podíl a Arménie 26 % (rozšiřitelný na 49 %). Smlouva je na 49 let s opcí na 99 let. Pátého května 2026 se konal historicky první summit EU–Arménie. Po volbách má do Arménie zamířit tým až 30 civilních expertů EU na pomoc proti dezinformacím, kybernetickým útokům a nezákonným finančním tokům — mise má trvat dva roky.
Proruská opozice reaguje předvídatelně. Robert Kočarjan, bývalý prezident (1998–2008) a člen správní rady ruské investiční společnosti Sistema, označil Rubiovu návštěvu za „další pokus ublížit Rusku". Rusko-arménský miliardář Samvel Karapetjan (jmění 4,4 miliardy USD, 44. nejbohatší v Rusku) založil stranu Silná Arménie — sám nemůže kandidovat kvůli ruskému a kyperskému občanství, listinu vede jeho synovec.
Co rozhodne arménské volby
Pašinjanova strana Občanská smlouva měla v průzkumech asi 25 %. Oba hlavní opoziční bloky — Arménská aliance (Kočarjan) a Silná Arménie (Karapetjan) — mají přímé vazby na ruský kapitál. Volí se všech 101 poslanců Národního shromáždění.
Podle průzkumu JustSecurity a McCain Institute z roku 2026 považuje 43 % Arménů Rusko za nejdůležitějšího politického partnera. Rusko je největším dovozním partnerem Arménie s 54% podílem na importu. V zemi zůstává 102. ruská vojenská základna v Gjumri s odhadem 9 000 vojáků — aktivní i přes zmrazení CSTO. Kočarjanův blok přitom nemusí dosáhnout 8% klauzule, kterou arménský volební systém vyžaduje.
Robert Lansing Institute upozorňuje, že „ukrajinský scénář" je spíše nástrojem zastrašování než reálnou hrozbou — geografické a vojenské limity brání přímé invazi. Rusko nemá s Arménií společnou hranici a logistika by vyžadovala průjezd přes Gruzii nebo Írán.
Zajímá vás, proč některé postsovětské země dokážou opustit ruskou sféru vlivu, zatímco jiné v ní zůstávají? A jakou roli v tom hraje vzdálenost od Ruska?
Často kladené otázky
Proč Rusko hrozí Arménii ukrajinským scénářem?
Putin přirovnává situaci k Ukrajině, protože Arménie — podobně jako Ukrajina před rokem 2014 — směřuje k přistoupení do EU a opouští ruské integrační struktury (CSTO, EAEU). Kreml tím chce odradit další postsovětské země od prozápadního obratu.
Může Rusko vojensky zasáhnout v Arménii?
Přímá invaze je nepravděpodobná. Rusko nemá s Arménií společnou hranici — muselo by projít přes Gruzii nebo Írán. Podle Robert Lansing Institute je „ukrajinský scénář" spíše nástrojem zastrašování. Rusko místo toho sází na hybridní nátlak: energetické vydírání, dezinformace a financování proruské opozice.
Jaký vliv mají arménské volby na vztahy Arménie a Ruska?
Volby 7. června 2026 rozhodnou, zda Arménie pokračuje v prozápadním kurzu premiéra Pašinjana, nebo se vrátí k proruské orientaci. Oba hlavní opoziční bloky mají přímé vazby na ruský kapitál. Výsledek ovlivní i budoucnost strategického partnerství s USA a přístupového procesu do EU.
Komentáře
Sdílejte svůj pohled na toto téma.