Doživotí v Česku: proč nejdéle vězněný Čech čeká na svobodu

Soud odročil jednání: Vocásek zůstává za mřížemi

Okresní soud v Mostě 9. dubna 2026 odročil jednání o podmíněném propuštění Zdeňka Navrátila (dříve Vocáska), nejdéle vězněného Čecha, na 4. června 2026. Důvodem je nové negativní hodnocení z věznice Bělušice, které je v přímém rozporu s dřívějším kladným posudkem ze září 2025.

Téměř 39 let za mřížemi — a stále žádná svoboda. Zdeněk Navrátil, kterého veřejnost zná spíše pod původním příjmením Vocásek, se 9. dubna 2026 znovu postavil před soud prostřednictvím videokonference z věznice Bělušice. Výsledek? Další odročení. Tentokrát kvůli hodnocení, které říká pravý opak toho, co stejná věznice tvrdila před půl rokem.

„Za 40 let ve vězení jsem absolvoval tolik aktivit, že další už nepovažuji za potřebné," řekl Navrátil soudu. Psycholožka věznice Bělušice ale vidí věc jinak: „Vytvořil si nerealistické představy o fungování v běžném životě."

Od trestu smrti k doživotí: příběh Zdeňka Vocáska

Zdeněk Vocásek byl v září 1988 odsouzen Městským soudem v Praze k trestu smrti za dvojnásobnou vraždu a pokus o vraždu. Poprava byla naplánována na 27. prosince 1989, ale sametová revoluce mu zachránila život — Václav Havel pozastavil výkon trestů smrti a v srpnu 1990 byl trest změněn na doživotí.

Vocásek se narodil 25. května 1961 do rozvrácené rodiny — otec Hynek z cirkusácké rodiny byl údajně negramotný, matka Olga pracovala jako uklízečka. Nedokončil ani učňovské vzdělání (obor podlahář), byl diagnostikován s IQ 77 a polymorfní psychopatií. Ještě před vraždami byl čtyřikrát trestně stíhán.

V roce 1987 spáchal dvě brutální vraždy — první obětí byl neslyšící nevidomý muž, kterého ubodal šroubovákem, druhou 69letý důchodce, kterého napadl nožem po setkání v hospodě. V roce 1984 se pokusil zavraždit staršího muže v pražské Kateřinské ulici. Městský soud v Praze 8. září 1988 vynesl trest smrti — poslední vynesený rozsudek smrti v Československu.

Prezident Gustáv Husák 6. prosince 1989 — šest dní před svou abdikací — odmítl udělit milost. Poprava měla proběhnout 27. prosince. Jenže 17. listopadu začala sametová revoluce a nástupce Václav Havel pozastavil všechny tresty smrti. Trest smrti byl v Československu definitivně zrušen 2. května 1990. Vocáskův trest byl změněn na doživotí.

Kolotoč posudků: kladný, záporný, odročeno

V září 2025 soud povolil Vocáskovi podmíněné propuštění na základě kladného znaleckého posudku. Státní zástupkyně podala stížnost a krajský soud rozhodnutí v prosinci 2025 zrušil. V dubnu 2026 předložila věznice Bělušice výrazně negativní hodnocení — v rozporu se svým vlastním dřívějším posudkem.

V září 2025 konstatoval soudní znalec, že Navrátil již není z psychologického hlediska nebezpečný pro společnost. Okresní soud v Mostě pod vedením předsedy senátu Benno Eichlera povolil podmíněné propuštění se zkušební dobou 7 let. Za Navrátila se zaručil vězeňský kaplan Václav Mitáš jménem spolku Oikia, který nabízel dohled a zajištění bydlení prostřednictvím komunity adventistů sedmého dne.

Jenže státní zástupkyně Dagmar Bušovská podala stížnost — tvrdila, že Navrátil nesplnil dvě ze tří zákonných podmínek. Krajský soud v Ústí nad Labem jí 18. prosince 2025 dal za pravdu a rozhodnutí zrušil. A pak přišel duben 2026: tatáž věznice Bělušice, která předtím vydala kladný posudek, předložila výrazně negativní hodnocení. Odsouzený prý nepřijal odpovědnost za své činy, nemá empatii a lituje pouze svůj vlastní osud. Při protiagresivním programu žertoval a po dotazech na své činy se rozzlobil — kvůli verbální agresi vůči psycholožce byl z programu vyloučen.

Obhájce Michal Pokorný argumentuje opačně: „Devětatřicet let výkonu trestu a systematická práce s odsouzeným vedly k přeměně jeho osobnosti." I samotná státní zástupkyně Bušovská přiznala, že ji nové negativní hodnocení věznice překvapilo. Další jednání je naplánováno na 4. června 2026.

Jak funguje podmíněné propuštění z doživotí v Česku

Podmíněné propuštění z doživotního trestu upravuje § 88 trestního zákoníku. Odsouzený může požádat nejdříve po 20 letech a musí splnit tři podmínky: odpykání minimální doby, prokázání nápravy chováním a předpoklad řádného života na svobodě. Od ledna 2026 platí novela, která mění formulaci z „soud může propustit" na „soud propustí".

Trest odnětí svobody na doživotí je v českém právu jedním ze dvou výjimečných trestů. Ukládá se pouze za nejzávažnější trestné činy — brutální vraždu, terorismus, vlastizradu nebo genocidu. V roce 2024 si doživotí odpykávalo 48 osob, z toho 3 ženy, rozmístěných ve věznicích Valdice, Mírov, Karviná, Bělušice, Plzeň a Opava.

Klíčová změna přišla 1. ledna 2026: novela § 88 trestního zákoníku nahradila formulaci „soud může propustit" slovy „soud propustí" — čímž při splnění zákonných podmínek vzniká právní nárok na podmíněné propuštění. Pro doživotně odsouzené ale zůstává speciální podmínka: propuštění je možné jen tehdy, nehrozí-li s ohledem na okolnosti trestného činu opakování.

Jediným člověkem podmíněně propuštěným z doživotního trestu v Česku je František Müller, propuštěný v srpnu 2018 z věznice Horní Slavkov po 21 letech. Müller byl odsouzen německou justicí za účast na loupežném přepadení klenotníka — jeho komplic střelil oběť do hlavy, Müller sám nikoho nezabil. Jiří Kajínek, další známý doživotně odsouzený, byl propuštěn v květnu 2017 po 23 letech, ale na základě prezidentské milosti Miloše Zemana — nikoli podmíněného propuštění.

Novela 2026: jeden zákon, ale šance podle mapy

Analýza Spolku Šalamoun z února 2026 odhalila, že úspěšnost žádostí o podmíněné propuštění se mezi českými soudy liší až o 67 procentních bodů — od 12 % do 79 %. Ve většině zamítnutých případů v prvním měsíci platnosti novely chybělo řádné odůvodnění.

Spolek Šalamoun analyzoval 151 rozhodnutí o podmíněném propuštění v prvním měsíci platnosti novely a zjistil alarmující rozdíly. Zákon je jeden, ale vaše šance závisí na tom, u kterého soudu žádáte. To vyvolává otázku, zda je nový zákon skutečně vymahatelný, nebo jde jen o kosmetickou změnu.

Mezinárodní perspektiva je jednoznačná: Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) při Radě Evropy kritizuje praxi doživotních trestů bez reálné vyhlídky na propuštění jako nelidskou. Na druhé straně průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z roku 2025 ukázal, že 52 % Čechů starších 15 let by bylo pro obnovení trestu smrti — což svědčí o silném odporu veřejnosti vůči propouštění těžkých zločinců.

Zajímá vás, jak se rozhoduje o tom, jestli je člověk po desítkách let ve vězení „napravený"? A kdo vlastně posuzuje, zda doživotně odsouzený splňuje podmínky pro návrat do společnosti?